14 C 86/2022-70 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou doručenou soudu dne 31. 3. 2022 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 5 146,18 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena dne [datum] smlouva o úvěru [číslo] na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 50 001 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná řádně neplnila závazky vyplývající se smlouvy, došlo k zesplatnění celého úvěru, čímž vznikla nová jistina úvěru sestávající se z nesplacené jistiny úvěru a veškerých dosud nezaplacených úroků za poskytnutí úvěru přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, tedy částka ve výši 56 116 Kč. Žalobkyně oznámila zesplatnění úvěru žalované oznámením ze dne 16. 10. 2017. Žalovaná se mimo jiné zavázala pro případ prodlení s nezaplacením nové jistiny úvěru uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru až do jejího zaplacení, přičemž žalobkyně se se žalovanou dohodli, že souhrn výše všech ze strany žalobkyně uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše poskytnuté finanční částky, nejvýše však 200 000 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaná své závazky i přes výzvy žalobkyně neplnila, bylo ze strany žalobkyně zahájeno soudní řízení. [název soudu] rozhodl platebním rozkazem dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], že žalovaná je povinna uhradit žalobkyni mimo jiné částku představující smluvní pokuty ve výši 998 Kč a 18 856,32 Kč (smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 56 116 Kč), a to za období prodlení žalované s úhradou nové jistiny úvěru do 18. 9. 2018. Prodlení žalované s úhradou nové jistiny úvěru trvalo i po datu 18. 9. 2018. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru i za následující období. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu dne 14. 3. 2022, ve které ji vyzvala k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 56 116 Kč od 19. 9. 2018 do 14. 3. 2022 v částce 5 146,18 Kč s ohledem na ustanovení § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů. Žalovaná ničeho neuhradila. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že ji uzavřela žalovaná a žalobkyně dne [datum]. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 50 001 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit úvěr v 48 měsíčních splátkách po 2 499 Kč. V bodu 6.3 b) smlouvy bylo sjednáno v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů, automatické zesplatnění úvěru s tím, že ke dni zesplatnění přirostou veškeré úroky k nezaplacené jistině úvěru, podle bodu 6.5. v případě zesplatnění úvěru vzniklo žalobkyni právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru. Z platebního rozkazu [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 7. 11. 2018, bylo zjištěno, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 57 514 Kč spolu s příslušenstvím a smluvní pokutu ve výši 18 856,32 Kč, a to za období do [datum]. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána zcela důvodně. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z., na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 50 001 Kč. Žalovaná neplnila svou povinnost, když úvěr řádně a včas nesplácela. Příslušenstvím pohledávky je mimo jiné smluvní pokuta. Žalovaná neplnila svoji povinnost a je povinna tak zaplatit smluvní pokutu ve výši 5 146,18 Kč spolu s úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobkyně žalovaná žádným způsobem nezpochybnila, ani nevyvrátila. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 995,05 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 146,18 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1 500 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci (účast u jednání soudu dne 19. 10. 2022) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., cestovní náhrada podle § 13 a. t. v celkové částce 1 324,01 Kč za cestu [obec] – [obec] a zpět, celkem 144 km osobním vozem [značka vozidla ] [anonymizováno], [registrační značka], při průměrné spotřebě 10,10 l /100 km, vyhláškové ceně paliva 44,50 Kč a náhradním koeficientu 4,70 Kč/km, za zmeškaný čas na cestě á 100 Kč za každou započatou půlhodinu v celkové částce 600 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 624,01 Kč ve výši 971 Kč Náklady ve výši 1 800 Kč představující částku 1 500 Kč za 1 úkon právní služby dle § 7 a. t. (úvěruschopnost) a ve výši 300 Kč za 1 režijní paušál přiznány nebyly, neboť žalobkyně měla povinnost tyto doklady soudu zaslat hned s podaným návrhem i bez výzvy soudu.