21 C 188/2022-27 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou doručenou soudu dne 9. 6. 2022 se žalobkyně, jakožto dopravce zajišťující dopravní obslužnost ve městě [obec], domáhala zaplacení dlužné částky čtyřikrát 1 524 Kč a jednou 1 525 Kč s úrokem z prodlení, neboť žalovaný opakovaně uskutečnil jízdu bez platného jízdního dokladu, vznikla mu tak povinnost zaplatit dlužnou částku, když jízdné činilo 24 Kč, v jednom případě při jízdě 8. 12. 2021 částku 25 Kč a ve všech případech činila přirážka 1 500 Kč. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] soud zjistil, že žalovaný cestoval dne 8. 12. 2021 bez jízdního dokladu, totožnost cestujícího byla zjištěna z dokladu totožnosti [číslo]. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] soud zjistil, že žalovaný cestoval dne 13. 10. 2020 bez jízdního dokladu, totožnost cestujícího byla zjištěna z dokladu totožnosti [číslo]. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] soud zjistil, že žalovaný cestoval dne 6. 10. 2020 bez jízdního dokladu, totožnost cestujícího byla zjištěna z dokladu totožnosti [číslo]. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] soud zjistil, že žalovaný cestoval dne 14. 9. 2020 bez jízdního dokladu, totožnost cestujícího byla zjištěna z dokladu totožnosti [číslo]. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] soud zjistil, že žalovaný cestoval dne 10. 9. 2020 bez jízdního dokladu, totožnost cestujícího byla zjištěna z dokladu totožnosti [číslo]. Podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z.), smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Po provedeném dokazování má soud za to, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. Nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky vyplývá z ust. § 2550 o. z., zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, a vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu. Soud má za prokázáno, že žalovaný opakovaně použil při přepravě dopravní prostředek veřejné linkové dopravy a při kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 7 621 Kč a úroky z prodlení, které jsou v souladu s ust. § 1970 o. z., a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.