21 C 40/2022-59 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou doručenou místně nepříslušnému Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 14. 12. 2020 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 18 042,04 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně k tomu uvedla, že dne [datum] uzavřela s žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky a sazebník poplatků, na základě níž se žalovaná zavázala vrátit poskytnuté finanční prostředky, platit sjednané pojištění schopnosti splácet úvěr. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut disponibilní úvěrový limit. Je žalována částka 13.415,02 Kč coby čerpaná jistina úvěru dle smluvních ujednání, částka 601,17 Kč coby dlužné pojistné, dlužné běžné úroky ve výši 1.525,85 Kč vyčíslené ke dni odstoupení od smlouvy, dlužné úhrady nákladů z důvodu ukončení smlouvy ve výši 1.500 Kč a dlužnou částku 1.000 Kč za náhradu nákladů za upomínání. Žalovaná u jednání žalovaný nárok věcně nijak nerozporovala, u jednání se vyjádřila tak, že dluh„ asi uznává“, což však vzhledem k užité formulaci není procesní uznání nároku. Žalovaná upozornila na svou nepříznivou finanční situaci, kdy pracuje s výdělkem 9.000 Kč měsíčně, pouze na bydlení dává 6.000 Kč měsíčně. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] všeobecných obchodních podmínek NT 09/ 2016 (dále jen„ všeobecné obchodní podmínky“), jakož i sazebníku z roku 2016 s úrokem 24% ročně z úvěru do 60.000 Kč, soud zjistil, že tuto uzavřela žalobkyně v zastoupení a žalovaná dne [číslo], kdy se žalobkyně zavázala poskytnout neúčelový úvěrový limit alespoň 10.000 Kč s maximálním úvěrovým revolvingovým limitem do 150.000 Kč. Dále bylo stanoveno čerpání úvěru k předmětu nákupu spotřebiče [název spořebiče] [anonymizována dvě slova] za cenu 6.366 Kč ve dvanácti měsíčních splátkách ve výši 679 Kč, s hrazeným pojistným ve výši 711 Kč, RPS 54,8, splatnost první splátky 15. 10. 2016 Součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky, se kterými se žalovaná dle vlastního prohlášení seznámila. Součástí smlouvy jsou základní údaje ohledně příjmu žalované ve výši 10.000 Kč měsíčně, která pracovala jako dělník v průmyslu, splácela hypotéku ve výši 1.200 Kč měsíčně, neměla exekuce či jiné dluhy, též potvrdila, že nehradí nájemné. Tyto skutečnosti odpovídají zprávě o posouzení úvěruschopnosti z č. l. 44 – 45, z níž vyplývá ověření totožnosti žalované z občanského průkazu, lustrace v registru SOLUS a insolvenčního rejstříku, ověření tvrzených údajů žalovanou z výpisu z obchodního účtu, kdy rozdíl mezi příjmy a tvrzenými výdaji žalované činil 8.800 Kč měsíčně, žalovaná byla shledána jako úvěruschopná. Z přehledu k zákaznickému účtu z č. l. 50 – 54 jsou patrné pohyby jednotlivých položek v rámci daného úvěru, včetně postupné čerpání úvěru ve výši 37.554 Kč a postupné splácení, kdy celková výše pohledávky vůči žalované ke dni podání žaloby činila původně žalovanou částku 18.042,04 Kč, přičemž je patrné účtování poplatků za odesílání upomínek žalované v celkové částce 1.500 Kč a 1.000 Kč v časové souvislosti s prodlením s předpokládanou platbou žalované (tj. ve výši 300 Kč v prosinci 2017, srpnu, prosinci 2018, červenci, říjnu 2019, lednu 2020 ve výši 400 Kč, únoru 2020 ve výši 600 Kč), taktéž i postupné nabíhající úroky v nesplacené částce 1.525,85 Kč od roku 2016 z aktuální dlužné jistiny, taktéž nesplacenou část pojištění ve výši 601,17 Kč. S tímto pak koresponduje odstoupení od smlouvy a výzvou k úhradě ze dne 1. 7. 2020, 2. 11. 2020, 1. 9. 2019, 1. 3. 2020, 1. 4. 2020, poštovní podací arch, kdy spolehlivost přehledů odpovídá i předloženými poštovními poukázkami předloženými žalovanou u jednání za období od prosince 2019 do února 2021, které se promítají v přehledu zákaznického účtu coby částka uhrazená žalovanou. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána zcela důvodně. Soud má za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z., na základě které byl žalované poskytnut úvěr. Žalovaná neplnila svou povinnost, když úvěr řádně a včas nesplácela. Příslušenstvím pohledávky je sjednaný úrok z úvěru, který byl součástí smluvních ujednání a úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle smlouvy byly též účtovány poplatky a pojistné. Nárok žalobkyně žalovaná žádným způsobem nezpochybnila, ani nevyvrátila. Proto soud žalobě částečně vyhověl, kdy lhůtu k plnění soud stanovil s ohledem na tristní majetkové poměry žalované ve výši 500 Kč pod ztrátou výhody splátek tak, aby byla žalovaná s to částku hradit, kdy stejně rozhodnul o pariční lhůtě k úhradě nákladů řízení. Částečně byla žaloba shledána jako nedůvodná v rozsahu 500 Kč, která byla zaplacena po podání žaloby dne 14. 12. 2020, což vyplývá z přehledu k zákaznickému účtu z č. l. 54, kde je uvedena platba žalované ze dne [datum], což odpovídá i předložené poštovní poukázce žalované ze dne 11. 2. 2021 právě na částku 500 Kč. Tuto částku soud vyhodnotil jako placenou na dlužné pojistné, tj. přiznal pojistné toliko ve výši 101,17 Kč (601,17 Kč – 500 Kč), a to s odkazem na článek 4, bod 4.6 obchodních podmínek stanovující prioritu platby na pojistné před úhradou úroků, poplatků či jistiny. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 303,41 Kč, přičemž tato částka představuje 93,94 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 96,97 % a úspěchu žalované v rozsahu 3,03 %, kdy k předmětu řízení soud nepočítá běžné úroky ve výši 1.525,85 Kč tvořící příslušenství, předmět řízení tak tvoří částka 13.415,02 Kč coby čerpaná jistina úvěru, částka 601,17 Kč coby dlužné pojistné, smluvené dlužné poplatky ve výši 1.500 Kč a 1.000 Kč). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 516,18 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Za vyjádření ze dne 22. 74. 2022 soud odměnu nepřiznal, neboť bylo soudu zasláno bez výzvy a pouze rozvíjelo žalobní tvrzení a označení důkazů, které již případně mělo být součástí žaloby. Jde-li o aplikaci § 14b o. s. ř., soud k němu přistoupil s ohledem na skutečnost, že předmět řízení je do 50.000 Kč, žalobkyně je obchodní korporací běžně uzavírající dané úvěrové smlouvy, které mají vzorový charakter, a podává opakované žaloby v obdobných věcech.