23 C 87/2021-70 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou ze dne 25. 8. 2020 se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 128 501,83 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 29. 7. 2020 do zaplacení a spolu se shora specifikovanými kapitalizovanými úroky z prodlení a úroky z úvěru, neboť mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena úvěrová smlouva [číslo] téhož dne byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 130 000 Kč. Žalovaný měl úvěr splácet 96 měsíčními splátkami, toto smluvní ujednání však nedodržel a proto žalobkyně prohlásila úvěr dne 25. 2. 2020 za předčasně splatný. 2. Žalovaný se k podané žalobě k výzvě soudu nevyjádřil a k nařízenému soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil, soud proto o žalobě rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů. 3. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze dne [datum] a z výpisu z účtu žalovaného vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě měla žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr 130 000 Kč. Úvěr byl splatný v 96 měsíčních splátkách po 2 500,44 Kč. Výše úroku činila 14,50% ročně, RPSN byla stanovena na 15,48%, celková splatná částka byla vyčíslena na 221 673,96 Kč. Úvěr ve výši 130 000 Kč byl žalovanému poskytnut převodem na účet dne [datum]. Z listin doložených žalobkyní vyplývá, že před poskytnutím úvěru si žalobkyně vyžádala potvrzení o výši příjmu žalovaného, který byl jeho zahraničním zaměstnavatelem potvrzen ve výši 1 108,08 £ měsíčně. Žalovaný uvedl, že je svobodný, zaměstnán je na dobu neurčitou. Z oznámení žalobkyně o prohlášení úvěru za splatný ze dne 27. 2. 2020 vyplývá, že žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 25. 2. 2020. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 6. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 7. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 8. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Z listinných důkazů bylo prokázáno, že žalobce řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr, kdy žalobce provedl ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalovaného, bylo doloženo potvrzení o výši příjmů žalovaného, ze kterého vyplývá, že žalovaný dosahoval příjmu v přepočtu cca 33 200 Kč, a měl by proto být schopen plnit dohodnuté měsíční splátky úvěru, aniž by se dostal do problémů se splácením svých dalších závazků, neboť po odečtení dohodnuté splátky 2 500 Kč by žalovanému z příjmu zůstávalo ještě cca 30 700 Kč k úhradě dalších svých pravidelných výdajů. 10. Z provedeného dokazování lze proto učinit závěr, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 130 000 Kč. Poskytnutí úvěru v této výši je dokladováno výpisem z účtu žalovaného obsahující převod částky 130 000 Kč z účtu žalobkyně. Na základě § 2395 občanského zákoníku a na základě uzavřené smlouvy tak žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnutý úvěr spolu s dohodnutým úrokem a dohodnutými poplatky. Bylo tedy na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokázal, že tuto povinnost řádně a včas splnil. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, soud proto vyšel z toho, že úvěr byl splacen toliko částečně, a to v rozsahu tvrzeném žalobkyní, kdy dlužná zůstala žalovaná částka. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením dohodnutých splátek a žalobkyni tak v souladu s ust. § 1970 přísluší i úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení plně úspěšná, právo na náhradu účelně vynaložených nákladů za uplatnění jejího práva u soudu. Náklady řízení žalobkyně sestávají z odměny za právní zastoupení dle § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za čtyři úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, účast na soudním jednání) po 6 260 Kč za každý úkon, paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobkyně dle § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu po 300 Kč za každý výše uvedený úkon právní služby, zaplacený soudní poplatek z podané žaloby ve výši 5 141 Kč a 21% DPH ve výši 5 510,40 Kč.