5 C 155/2022-79 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou doručenou soudu dne 29. 4. 2022 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 15.828 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Před uzavřením smlouvy žalobce prověřil schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr nahlédnutím do databáze SOLUS a z informací získaných od žalované, která v dotazníku uvedla, že je svobodná, sdělila název zaměstnavatele, výši příjmu a pravidelné měsíční výdaje. Uvedené informace žalobce ověřil telefonním hovorem s žalovanou. Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru byl žalované poskytnut úvěr ve výši 12.000 Kč, který se žalovaná ve smlouvě zavázala žalobci vrátit spolu s úrokem ve výši 0,9 % denně, tj. 6.961 Kč, celkem se žalovaná zavázala žalobci vrátit částku 18.961 Kč, a to ve 3 splátkách, kdy 1. splátka ve výši 6.364,94 Kč byla splatná dne 15. 4. 2021, 2. splátka ve výši 6.364,94 Kč byla splatná dne 15. 5. 2021 a 3. splátka ve výši 6.231,12 Kč byla splatná dne 14. 6. 2021. Plnění bylo žalované poskytnuto dne 16. 3. 2021 bankovním převodem z účtu žalobce vedeného u [právnická osoba], č.ú. [bankovní účet] na účet žalované vedený u stejné banky, č.ú. [bankovní účet]. V souladu s čl. 9 smluvních podmínek požaduje žalobce smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazené celkové dlužné částky, s níž je žalovaná v prodlení, tj. z částky 12.000 Kč od 15. 6. 2021 do 29. 4. 2022, v částce 3.828 Kč. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] bylo zjištěno, že žalobce jako věřitel a žalovaná jako klient se dohodli na poskytnutí úvěru pro žalovanou ve výši 12.000 Kč, úroková sazba byla stanovena na 0,9 % z vypůjčené částky denně, doba trvání úvěru byla 90 dnů. Žalovaná se zavázala žalobci vrátit částku ve výši 18.961 Kč ve 3 splátkách, přičemž výše jednotlivých splátek byla uvedena ve smlouvě a jejich splatnost ve faktuře ke smlouvě o spotřebitelském úvěru. Způsob čerpání spotřebitelského úvěru byl ve smlouvě sjednán bezhotovostním převodem na bankovní účet žalované. Smluvní strany si ve smlouvě ujednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky jistiny, ohledně níž je klient v prodlení. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku v souladu s čl. 4 .1.1 až 4.1.9 všeobecných obchodních podmínek žalobce, které tvořily nedílnou součást smlouvy. V dokumentu nazvaném Faktura ke smlouvě o spotřebitelském úvěru [číslo] byla stanovena splatnost jednotlivých splátek, a to ke dni 15. 4. 2021, 15. 5. 2021 a 14. 6. 2021. Výpisy z účtu žalobce bylo prokázáno, že dne 15. 3. 2021 žalovaná uhradila na jeho účet 1 Kč a dne 16. 3. 2021 převedl žalobce finanční prostředky ve výši 12.000 Kč ve prospěch účtu č. [bankovní účet] [právnická osoba] bylo ověřeno, že na osobní účet č. [bankovní účet] byla v měsíci březnu 2021 připsána částka ve výši 12.000 Kč. Z vyplněného formuláře dotazníku předloženého v anglickém jazyce vyplývá, že žalovaná při vyplňování žádosti o úvěr uvedla, že je svobodná, žije sama, bydlí v nájmu, jejím zaměstnavatelem je společnost [právnická osoba], pracuje ve výrobě, její měsíční příjem činí 23.000 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne 4. 2. 2022 byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána zcela důvodně. Soud má za prokázáno, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z., na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 12.000 Kč, přičemž žalovaná se ve smlouvě zavázala žalobci vrátit částku ve výši 18.961 Kč. Žalovaná neplnila svou povinnost, když úvěr řádně a včas nesplácela. Příslušenstvím pohledávky je úrok z úvěru, který byl součástí smluvních ujednání a úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V souladu s ujednáním ve smlouvě dále žalobci vznikl nárok na smluvní pokutu. Nárok žalobce žalovaná žádným způsobem nezpochybnila, ani nevyvrátila. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.) tak, že úspěšnému žalobci soud přiznal náhradu nákladů řízení proti žalované, která ve věci úspěch neměla. Náklady žalobce spočívají v odměně advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za 3 úkony právní pomoci: převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, podání žaloby, po 300 Kč (§ 14b), 3x režijní paušál po 100 Kč, DPH ve výši zákonné sazby 21 %, tj. 252 Kč a zaplacený soudní poplatek 800 Kč, celkem 2.252 Kč, které je žalovaná povinna uhradit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. K aplikaci ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., přistoupil soud proto, že žalobce u soudu opakovaně podává skutkově a právně totožné žaloby, přičemž jednotlivé žaloby se liší jen v označení žalovaných, parametrech uzavřené smlouvy a výši dlužné částky, soud má tedy za to, že se jedná o ustálený vzor žalobce. O lhůtě k plnění soud rozhodl v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.