5 C 317/2021-60 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou ze dne 21. 9. 2021 se žalobce domáhá zaplacení částky 4.500 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021 od společnosti [právnická osoba] Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 4.500 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 28. 7. 2018. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti nevrátil. Smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím webové stránky [webová adresa], kde se žalovaný zaregistroval, požádal o úvěr. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet byla žádost schválena a odsouhlasena smlouva o spotřebitelském úvěru s výší úvěru 4.500 Kč a splatností 28. 7. 2018. Žalovaný text smlouvy o úvěru [číslo] odsouhlasil, zavázal se uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 0 Kč. Žalovanému byl poskytnut úvěr na jeho bankovní účet [bankovní účet]. Žalovaný neuhradil ničeho. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů. 3. Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru a smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že společnost [právnická osoba], a žalovaný jako klient se dne [datum] dohodli na úvěru pro žalovaného ve výši 4.500 Kč, datum poskytnutí úvěru [datum], poplatek za poskytnutí úvěru 0 Kč, žalovaný se zavázal vrátit úvěr do 28. 7. 2018, číslo bankovního účtu žalovaného je uvedeno [bankovní účet]. 4. Podle potvrzení o odeslání finančních prostředků byla dne [datum] z účtu společnosti [právnická osoba], zaslána částka 4.500 Kč na účet [bankovní účet]. 5. Dopisem ze dne 13. 4. 2021 původní věřitel, společnost [právnická osoba], oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobce, současně vyzvala k úhradě dlužné částky. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána zcela důvodně. Soud má za prokázáno, že mezi společností [právnická osoba], a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 4.500 Kč. Žalovaný neplnil svou povinnost, když úvěr řádně a včas nesplatil. Dluh za žalovaným byl postoupen na žalobce. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobce žalovaný žádným způsobem nezpochybnil, ani nevyvrátil. S ohledem na uvedené skutečnosti soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), tak že úspěšnému žalobci soud přiznal náhradu nákladů řízení proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl. Náklady žalobce spočívají v odměně advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za 3 úkony právní pomoci: převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, podání žaloby, po 200 Kč (§ 14b), 3x režijní paušál po 100 Kč, DPH ve výši zákonné sazby 21 %, tj. 189 Kč a zaplacený soudní poplatek 400 Kč, celkem 1.489 Kč, které je žalovaný povinen uhradit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 9. K aplikaci ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., přistoupil soud proto, že žalobce u soudu opakovaně podává skutkově a právně totožné žaloby, přičemž jednotlivé žaloby se liší jen v označení žalovaných, parametrech uzavřené smlouvy a výši dlužné částky, soud má tedy za to, že se jedná o ustálený vzor žalobce.