9 C 164/2022-96 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou doručenou původně [název soudu] dne [datum] se žalobkyně domáhala zaplacení dlužné částky 10 532,56 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že dne [datum] byla mezi žalovaným a žalobkyní uzavřena prostřednictvím elektronického bankovnictví smlouva o povoleném přečerpání č. [číslo ], jejíž nedílnou součástí jsou obchodní podmínky. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve formě povoleného přečerpání k okamžitému čerpání kdykoliv po dobu trvání smlouvy, a to až do výše 10 000 Kč. Strany si sjednaly úrok z povoleného přečerpání ve výši 18,90 % ročně. Pro případ překročení povoleného limitu tedy pro případ vzniku nepovoleného debetu žalobkyně účtuje zákonnou sazbu úroku z prodlení. Dále si strany ujednaly, že žalovaný hradí žalobkyni poplatky a ceny za zvláštní služby nebo úkony související s úvěrem, o které žalovaný případně požádá a to ve výši dle sazebníku. Pro případ překročení povoleného přečerpání a vzniku prodlení bylo mimo jiné ujednáno přirůstání úroku k jistině a její další úročení sankčním úrokem a možnost ukončení smluvního vztahu, resp. možnost odstoupit od smlouvy a prohlásit celý závazek za splatný. Žalovaný řádně plnil podmínky smlouvy až do září 2019, poté byl opakovaně upomínán k obnovení plateb, ale na výzvy nereagoval. Žalobkyně tak ke dni 12. 10. 2020 odstoupila od smlouvy. Žalovaný dluží jistinu ve výši 10 382,56 Kč, poplatky a pojištění ve výši 150 Kč a kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 1 144,07 Kč. [název soudu] vyslovil usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], místní nepříslušnost a po právní moci usnesení věc postoupil zdejšímu soudu jako soudu místně příslušnému. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů. Z předložené smlouvy o povoleném přečerpání č. [číslo ] [bankovní účet] bylo prokázáno, že ji dne [datum] uzavřela žalobkyně a žalovaný. Na základě smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše 10 000 Kč, a to formou zvláštního úvěru, tj. povoleného přečerpání a klient se zavázal úvěrový limit nepřekročit a za sjednaných podmínek splatit povolené přečerpání a zaplatit úroky a jiné příslušenství. Povolené přečerpání žalobkyně poskytuje jako nezajištěný spotřebitelský úvěr. Povolené přečerpání je úročeno úrokovou sazbou ve výši 18,90 % ročně. Strany si sjednaly, že v případě prodlení klienta s plněním peněžitých dluhů z úvěrového vztahu může žalobkyně vypovědět smlouvu a požadovat okamžité vrácení jistiny a splacení všech pohledávek z úvěru. Žalobkyně předložila transakční historii účtu č. [číslo ] [bankovní účet] za období od 26. 11. 2015 až 23. 3. 2021, kterým doložila, jak žalovaný přečerpával a splácel. Přípisem ze dne 4. 9. 2020 oznámila žalobkyně žalovanému odstoupení od smlouvy v případě, že nedojde k uhrazení dlužné částky do 7 dnů od doručení této výzvy. Přípisem ze dne 22. 4. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána zcela důvodně. Soud má za prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z., na základě které mohl žalovaný přečerpávat zůstatek na běžném účtu až do výše 10 000 Kč. Žalovaný neplnil svou povinnost, když úvěr řádně a včas nesplácel. Příslušenstvím pohledávky je úrok z úvěru, který byl součástí smluvních ujednání a úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobkyně žalovaný žádným způsobem nezpochybnil, ani nevyvrátil. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 532,56 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.