9 C 25/2022-24 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou doručenou soudu dne 29. 11. 2021 se žalobkyně domáhala zaplacení dlužné částky 146 849,06 Kč. Uvedla, že uzavřela s žalovanou dne 13. 4. 2021 dohodu o uznání dluhu. Žalovaná v ní uznala svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu a výše celkem ve výši 149 349,06 Kč a zavázala se ho uhradit ve 120 pravidelných měsíčních splátkách v souladu se sjednaným splátkovým kalendářem. S plněním splátek č. 3 a č. 4 se dostala do prodlení. Proto žalobkyně odeslala žalované oznámení o zesplatnění dluhu spolu s předžalobní upomínkou. Na svůj dluh žalovaná uhradila od data uzavření dohody do data podání žaloby celkem částku ve výši 2 500 Kč. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů. Z listiny„ Splátková dohoda“ soud zjistil, že ji uzavřeli dne 13. 4. 2021 žalobkyně jako věřitel a žalovaná jako klient. Žalovaná v dohodě uznala svůj dluh vůči věřiteli co do důvodu i výše a zavázala se ho hradit formou měsíčních splátek. Přípisem ze dne 18. 11. 2021 bylo žalované oznámeno zesplatnění dluhu, byla vyzvána k jeho úhradě ve výši 146 849,06 Kč do 26. 11. 2021. Podle § 2053 zákona č. 80/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána zcela důvodně. Soud má za prokázáno, že žalovaná vůči žalobkyni uznala svůj dluh co do důvodu i výše ve smyslu ustanovení § 2053 o. z. Dluh nesplácela, jak byli dohodnuti. Nárok žalobkyně žalovaná žádným způsobem nezpochybnila ani nevyvrátila. Včasným neuhrazením se žalovaná dostala s úhradou do prodlení. Podle § 1970 o. z. má proto žalobkyně dále nárok na úroky z prodlení, přičemž výši úroků stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 32 300,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 874 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 146 849,06 Kč sestávající z částky 6 980 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 21 840 Kč ve výši 4 586,40 Kč.