9 C 286/2021-63 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou doručenou původně Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 7. 5. 2020 se žalobkyně domáhala zaplacení dlužné částky 27 509,75 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že původní věřitel [právnická osoba], [IČO] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] převedl pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o bankovních produktech a službách, na jejímž základě se zavázala zřídit a vést pro žalovaného bankovní účet č. [bankovní účet], dále poskytnout kontokorentní úvěr [název úvěru], kterým umožnila žalovanému přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše povoleného úvěrového limitu ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal dodržet měsíční kreditní příjem a kreditní období na běžném účtu a nepřekročit povolený limit. Žalovaný svou povinnost nesplnil, zejména tím, že překročil sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácel úvěr řádně a včas. Banka proto převedla dne [datum] aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu 27 509,75 Kč na nově zřízený úvěrový účet č. [bankovní účet], a to za účelem jeho uhrazení žalovaným v pravidelných splátkách, což písemně oznámila žalovanému včetně výše a počtu pravidelných splátek. Žalovaný však dlužnou částku nesplatil. Proto banka prohlásila úvěr za ihned splatný v celé výši, a to ke dni 6. 2. 2018. Žalovaný dluží na jistině 27 509,75 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 25. 2. 2020 ve výši 1 341,47 Kč, smluvní úrok ve výši 21,99 % ročně z částky 27 509,75 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 27 509,75 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení. [název soudu] vyslovil usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], místní nepříslušnost a věc postoupil Okresnímu soudu ve Znojmě jako soudu místně příslušnému. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě jí předložených důkazů. Žalobkyně přípisem ze dne 15. 12. 2021 vzala žalobu částečně zpět co do částky 30 000 Kč, neboť žalovaný tuto částku dne 16. 8. 2021 uhradil. O tom soud rozhodl usnesením ze dne 19. 1. 2022, č. j. 9 C 286/2021-62. Žalobkyně nadále požaduje úhradu smluvních úroků ve výši 21, 99% ročně z jistiny ke dni 16. 8. 2021 ve výši 7 767,86 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z jistiny ke dni 16. 8. 2021 ve výši 3 446,64 Kč a náklady řízení. Ze Smlouvy o bankovních produktech a službách soud zjistil, že ji uzavřeli dne [datum] [právnická osoba], jako banka, a žalovaný jako klient, dohodli se na vedení běžného účtu pro žalovaného. V dispozicích ke smlouvě o bankovních produktech a službách uzavřené mezi klientem a bankou dne [datum] se dohodli, že k běžnému účtu číslo [bankovní účet] se sjednává flexikredit v povolené výši 15 000 Kč [právnická osoba], dopisem ze dne 6. 2. 2018 oznámila prohlášený úvěru na částku 27 509,75 Kč za splatný ke dni 6. 2. 2018 a vyzvala žalovaného k zaplacení do deseti dnů ode dne doručení. Podle výpisu z úvěrového účtu ze dne [datum] dluží žalovaný na jistině částku 27 509,75 Kč, úrok z prodlení z jistiny 1 341,47 Kč, celkem 28 851,22 Kč. Dopisem ze dne 28. 2. 2020 oznámila společnost [právnická osoba], žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni. Přípisem ze dne 31. 3. 2020 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby. Podle § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána zcela důvodně. Soud má za prokázáno, že mezi společností [právnická osoba], a žalovaným byla uzavřena smlouva o běžném účtu dle § 2662 a násl. o. z., na němž byl povolen flexikredit v souladu s ustanovením § 2395 o. z. Došlo však k jeho přečerpání a banka převedla aktuální výši nepovoleného přečerpání na úvěrový účet. Ani po té žalovaný finanční prostředky neuhradil. Dluh byl postoupen na žalobkyni. Žalovaný po podání žaloby uhradil částku 30 000 Kč, v této částce vzala žalobkyně žalobu zpět. Příslušenstvím pohledávky je úrok z úvěru, který byl součástí smluvních ujednání a úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobkyně žalovaný žádným způsobem nezpochybnil, ani nevyvrátil. S ohledem na uvedené skutečnosti soud žalobě v rozsahu po částečném zpětvzetí vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 602,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 101 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 27 509,75 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., za 1 úkon po podání návrhu (částečné zpětvzetí) po 2 220 Kč (§ 7 a. t.), 1x režijní paušál po 300 Kč (§ 13 odst. 4 a. t.) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 720 Kč ve výši 781,20 Kč.