9 C 315/2021-30 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou doručenou soudu dne 14. 9. 2021 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 6 108 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], [IČO], s žalovaným dne [datum] uzavřel smlouvu o úvěru, na základě níž byla žalovanému téhož dne poskytnuta částka ve výši 4 000 Kč, splatná do 14. 12. 2018. Žalovaný se zavázal zaplatit jistinu úvěru ve výši 4 000 Kč a dále poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 918 Kč a poplatek za prodloužení termínu splatnosti ve výši 1 190 Kč. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Následně odsouhlasil znění úvěrové smlouvy, jakožto podmiňující krok pro pokračování v registraci na webových stránkách původního věřitele. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval a původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil dne [datum] na účet č. [bankovní účet]. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] se společností [právnická osoba], [IČO]. Žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázel zaplatit jistinu 4 000 Kč spolu s poplatkem ve výši 918 Kč, a to do 15. 11. 2018 Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky. Z potvrzením o odeslání jistiny bylo zjištěno, že dne [datum] na číslo účtu [bankovní účet] s uvedením rodného čísla žalovaného byla odeslána částka 4 000 Kč. Z dodatku ke smlouvě o spotřebitelském úvěru je prokázáno, že si strany dohodly nový termín splatnosti, a to [datum] s tím, že klient zaplatí poplatek za prodloužení splatnosti ve výši 1 190 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 a ze soupisu postoupených pohledávek vzal soud za prokázané, že společnost [právnická osoba] postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován přípisem ze dne 16. 5. 2021. Přípisem ze dne 16. 5. 2021 byl žalovaný vyzvána k úhradě dluhu před podáním žaloby. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána zcela důvodně. Soud má za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z., na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč. Žalovaný neplnil svou povinnost, když peněžní prostředky nevrátil ve stanoveném termínu. Dluh za žalovaným byl postoupen ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Příslušenstvím pohledávky je poplatek za zápůjčku ve výši 594 Kč a poplatek za prodloužení splatnosti ve výši 1 190 Kč, které byly součástí smluvních ujednání a úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobkyně žalovaný žádným způsobem nezpochybnil, ani nevyvrátil. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 108 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.