11 C 263/2023-32 — Okresní soud ve Znojmě

Návrh na zahájení řízení ve shora uvedené věci byl u zdejšího soudu podán dne 31. 3. 2023. V návrhu bylo uvedeno a posléze v řízení prokázáno, že mezi žalobcem a prvním žalovaným byla uzavřena kupní smlouva, kdy tento žalovaný odebral od žalobce specifikovaný materiál v objednaném množství, kvalitě a první žalovaný tento materiál převzal dne 3. 8. 2018, kupní cena byla předepsána, vyúčtována a vyfakturována. První žalovaný pohledávku jako dluh uznal co do důvodu i co do výše a uzavřel dohodu o splátkách dne 30. 6. 2020. Po provedeném dokazování a právní úvaze soud dochází k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva tak, jak ji má na mysli ustanovení § 2079 odst. 1 občanského zákoníku, kde je uvedeno, že kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu, soud tedy přisvědčil nároku vůči prvnímu žalovanému. Nárok proti druhému žalovanému potom vychází z ustanovení § 95 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., kde je uvedeno, že veřejná obchodní společnost je společnost alespoň dvou osob, které se účastní na jejím podnikání nebo správě jejího majetku a ručí za její dluhy společně a nerozdílně, druhý žalovaný tedy odpovídá za dluh prvního žalovaného. Obecně takto vznikl závazkový právní vztah tak jak jej má na mysli ustanovení § 1721 občanského zákoníku, kde je uvedeno, že ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. Argumentačním a právním přítlukem bylo podřazení věci pod ustanovení § 2053 obč. zákoníku, kde je uvedeno, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Tento dluh byl uznán, a tedy za toto uznání odpovídá se shora uvedenou kvalifikací první žalovaný, neboť je společníkem druhého žalovaného, což soud zjistil výpisem z obchodního rejstříku. Žalobce byl v řízení zcela úspěšný, a proto mu přísluší právo na náhradu nákladů řízení, které vynaložil účelně k uplatnění svého práva proti žalovaným, kteří ve věci úspěšní nebyli (§ 142 odstavec 1 o.s.ř.). Jako účelně vynaložené náklady soud naznal zaplacený soudní poplatek ve výši 1 432 Kč, odměnu advokáta z punkta žalované částky za každý úkon právní pomoci dle § 7 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. Ve výši 2 540 Kč, ke každému úkonu přísluší paušální náhrada hotových výloh ve výši 300 Kč podle § 13 odstavec 3 téže vyhlášky, těchto úkonů bylo 6, příprava, převzetí věci, podání žaloby, předžalobní upomínka prvnímu žalovanému, výzva k plnění druhému žalovanému, předžalobní výzva druhému žalovanému, podání ve věci, účast u jednání soudu, dále si právní zástupce účtoval cestovné osobním vozidlem [značka vozidla ], s průměrnou spotřebou dle OTP 6 l /100 km, na vzdálenost 150 km obě cesty, vyhlášková cena paliva 37,90 Kč/litr nafty, amortizační cena za km 5,20 Kč, dále náhradu za ztrátu času podle § 14 téže vyhlášky 8 půlhodin po 100 Kč, k odměně advokáta přísluší prokázaná 21% DPH, celkem tedy náklady řízení činí 22 095,81 Kč, tuto částku tedy soud po právu přiznal.