11 C 32/2023-24 — Okresní soud ve Znojmě

Návrh na zahájení řízení ve shora uvedené věci byl u zdejšího soudu podán dne 31. 8. 2022. V návrhu bylo uvedeno a posléze v řízení prokázáno, že žalobce otevřel na základě smlouvy o zřízení běžného účtu ze dne [datum] běžný účet. Součástí smlouvy o zřízení běžného účtu ve spojení se všeobecnými podmínkami je ujednání o úročení záporného zůstatku na běžném účtu od doby jeho vzniku do jeho zaplacení. Záporný zůstatek na běžném účtu byl úročen sazbou ve výši 12,75 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky [banka] [příjmení] v platném znění. Strany si sjednaly, že smlouva se řídí rakouským právem. Žalovaný běžný účet aktivně využíval. Suma plateb u obchodníků, odchozích plateb, výběru z bankomatů a poplatků účtovaných v souladu se smlouvou převýšila sumu prostředků na běžném účtu a tím vznikl záporný zůstatek, který žalovaný v rozporu se smluvním ujednáním průběžně nesnižoval, a proto ji žalobce vyzval k úhradě celé dlužné částky. Oznámení o zesplatnění závazků bylo žalobcem odesláno žalovanému dne 16. 5. 2022 a podle rakouského práva, konkrétně § 17 odst. 3 Zustellgesetz (zákona o doručení), je podle fikce doručení považováno po odeslání za doručené. Žalovaný dlužnou částku žalobci uhradil pouze částečně. Žalobce neuplatnil úrok z prodlení. Ke dni 31. 8. 2022 celková dlužná částka na běžném účtu činila 4.850,80 EUR. Právní zástupce žalobce vyzval žalovaného výzvou ze dne 29. 7. 2022 k zaplacení dluhu, avšak do dnešního dne žalovaný svůj dluh žalobci neuhradil, a to ani částečně. Soud řešil případ podle § 23 a § 24 zákona StF: BGBl. I Nr. 28/2010, Bundesgesetz über Verbraucherkreditverträge und andere Formen der Kreditierung zu Gunsten von Verbrauchern, který transponuje do rakouského práva požadavky Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48 ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru v platném znění. Tento federální zákon upravuje některé aspekty smluv o spotřebitelském úvěru a slouží k provedení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru, Úř. věst. L 133, 22. května 2008, s. 66, a jiných forem úvěrování ve prospěch spotřebitele, zejména předsmluvní závazky věřitele, jeho povinnosti při uzavírání smlouvy, právo spotřebitele odstoupit od smlouvy, ukončit smlouvu a rovněž předčasně splatit jako povinnosti zprostředkovatelů úvěru.“ 1 Pro účely tohoto zákona je žalovaný považován za spotřebitele. Dle § 2 odst. 2 VkrG, je tento zákon speciální právní úpravou, ve vztahu k obecné úpravě v oblasti ochrany spotřebitele. Podle § 23 překročení je mlčky přijaté přečerpání, při kterém poskytovatel úvěru poskytuje spotřebiteli za úplatu částky, které přesahují aktuální zůstatek na běžném účtu spotřebitele nebo sjednanou možnost přečerpání. Podle § 24 smlouva o zřízení běžného účtu, která dává spotřebiteli možnost překročení, musí obsahovat údaje o výpůjční sazbě, podmínkách použití výpůjční úrokové sazby, indexech nebo referenčních úrokových sazbách, které se vztahují k původní výpůjční sazbě, obsahovat poplatky, které se mají platit od okamžiku překročení, a případně podmínky, za kterých lze tyto poplatky změnit. Věřitel musí pravidelně poskytovat tyto informace na papíře nebo na jiném trvalém médiu. Ve smlouvě o zřízení běžného účtu (odst. 3), je pro případ přečerpání účtu stanoven odkaz na vývěsku žalobce, kterou se stanoví sazby úročení záporných zůstatků na běžných účtech, sazby poplatků za vedení účtů, sazby poplatků za přečerpání běžných účtů i sazby za zaslání upomínek. Jak bylo uvedeno výše, úroková sazba pro případ přečerpání zůstatku běžného účtu, je stanovena ve smlouvě o zřízení běžného účtu odkazem na vývěsku žalobce. Od počátku smluvního vztahu žalovaného a žalobce je tato úroková sazba stanovena vývěskou ve výši 12,75 % ročně. Podpisem smlouvy o zřízení běžného účtu vyslovil žalovaný souhlas s všeobecnými obchodními podmínkami žalobce. Žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání nedostavil, byla použita fikce doručení pro jeho nezvěstnost. Takto soud žalobci v jeho nároku přitakal. Žalobce byl v řízení zcela úspěšný, a proto mu přísluší právo na náhradu nákladů řízení, které vynaložil účelně k uplatnění svého práva proti žalovanému, který ve věci úspěšný nebyl (§ 142 odstavec 1 o. s. ř.). Jako účelně vynaložené náklady soud naznal zaplacený soudní poplatek ve výši 4 782 Kč, odměnu advokáta z punkta žalované částky za každý úkon právní pomoci dle § 7 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. ve výši 5 900 Kč, ke každému úkonu přísluší paušální náhrada hotových výloh ve výši 300 Kč podle § 13 odstavec 3 téže vyhlášky, těchto úkonů bylo 4, příprava, převzetí věci, podání žaloby, předžalobní upomínka, účast u jednání soudu, dále si právní zástupce účtoval cestovné osobním vozidlem [značka vozidla ] [příjmení], s průměrnou spotřebou dle OTP 6,4 l /100 km, na vzdálenost 2 x 76,9 km, vyhlášková cena paliva 32,90 Kč/litr nafty, amortizační cena za km 4,40 Kč, k odměně advokáta přísluší prokázaná 21% DPH, která činí 5 445,72 Kč, celkem tedy náklady řízení činí 38 577,72 Kč, tuto částku tedy soud po právu přiznal.