12 C 127/2023-66 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou doručenou soudu dne 13. 3. 2023 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 19.500 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru, na základě které žalobce žalovanému poskytl částku 10.000 Kč, a to za úplatu 7.000 Kč, dále byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta 500 Kč za prodlení s úhradou jakékoli splátky. Úvěr měl být splacen v celkem pěti splátkách ve výši 3.400 Kč. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů. Z předložené smlouvy o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že mezi účastníky byla pomocí prostředků elektronické komunikace uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru, kterou se žalobce zavázal žalovanému poskytnout částku 10.000 Kč, žalovaný se zavázal uhradit pět splátek po 3.400 Kč v termínech smlouvou stanovených. Žalobce dále prokázal, že žalovanému byla poskytnuta částka 10.000 Kč dne [datum]. Ve smlouvě je sjednána smluvní pokuta za pozdní úhradu splátek ve výši 500 Kč, kdy žalovaný neuhradil ani jednu splátku. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 o.z ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána zcela důvodně. Soud má za prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10.000 Kč. Žalovaný neplnil svou povinnost, když úvěr řádně a včas nesplácel. Příslušenstvím pohledávky je poplatek za poskytnutí úvěru, který byl součástí smluvních ujednání a úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Mezi účastníky byla sjednána též smluvní pokuta. Nárok žalobce žalovaný žádným způsobem nezpochybnil, ani nevyvrátil. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.452 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19.500 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč.