12 C 15/2023-54 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 16.602,42 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že žalovaný dne [datum] uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o úvěru č. [číslo smlouvy], na základě toho žalovaný obdržel bezhotovostním převodem na bankovní účet uvedený ve smlouvě finanční prostředky ve výši 16.000 Kč. Úvěr se žalovaný zavázal splatit formou dvanácti pravidelných měsíčních splátek ve výši 2.265,75 Kč, dále se zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 10.141,03 Kč a smluvní úrok z úvěru 1.047,99 Kč. Jednání o uzavření úvěru proběhlo prostředky elektronické komunikace, na základě jednání touto cestou si žalovaný vytvořil svůj osobní profil a smlouva o úvěru a související dokumenty pak byly žalovaným podepsány pomocí zadání verifikačního SMS kódu. Po schválení smlouvy byla na zadaný bankovní účet odeslána požadovaná finanční částka, žalovaný však na úvěr neuhradil nic, tím mu vznikla povinnost zaplatit společnosti [právnická osoba] smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Následně byl nárok věřitele postoupen na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], kdy pohledávka sestává z nesplacené jistiny 16.000 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 10.141,03 Kč, smluvních úroků za poskytnutí úvěru 690 Kč, smluvní pokuty 602,42 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 138,06 Kč a nákladů na vymožení pohledávky ve výši 590 Kč. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů. Z předložené smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným bylo zjištěno, že prostředky elektronické komunikace byla uzavřena smlouva o úvěru, kterou se věřitel zavázal žalovanému poskytnout částku 16.000 Kč s 12% úrokem ročně a poplatkem 10.141,03 Kč, žalovaný se zavázal splatit dluh na jistině spolu s poplatky a úrokem ve dvanácti splátkách ve výši 2.266 Kč. Pro případ nedodržení smluvních povinností pak byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta. Z potvrzení o platbě pak bylo zjištěno, že částka 16.000 Kč byla převedena právním předchůdcem žalobce na účet ve smlouvě označený, kdy si soud ověřil, že se jedná o účet žalovaného, na který tato částka byla dne [datum] připsána. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce. O tomto byl žalovaný písemně informován dne [datum]. Žalobce dále soudu doložil, že právní předchůdce žalobce při uzavírání smlouvy o úvěru měl k dispozici výpisy z účtu žalovaného za měsíce březen – květen 2020, kdy z těchto plyne, že žalovaný měl příjmy ze zaměstnání, dále další příjmy, dále žalovaný doložil výplatní pásky od zaměstnavatele, z nichž plyne, že žalovaný měl pravidelný měsíční příjem. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána zcela důvodně. Soud má za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 16.000 Kč. Žalovaný neplnil svou povinnost, když úvěr řádně a včas nesplácel. Dluh za žalovaným byl postoupen žalobci. Příslušenstvím pohledávky je úrok z úvěru a smluvní pokuta, které byly součástí smluvních ujednání, dále úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobce žalovaný žádným způsobem nezpochybnil ani nevyvrátil. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16.602,42 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč.