12 C 17/2023-40 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 14.196 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které žalovaný obdržel úvěr ve výši 5.000 Kč. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 5.000 Kč. Žalovaný následně využil svého práva na navýšení úvěru a načerpal celkem 12.000 Kč, úvěr měl být splacen nejpozději dne 2. 2. 2022. Žalovaný však do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil a dostal se tak do prodlení s vrácením úvěru. Žalovaný načerpaný úvěr do data splatnosti nesplatil a dostal se do prodlení s vrácením úvěru. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit smluvní úrok ve výši 2.196 Kč. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů. Z předložené smlouvy o úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o poskytnutí částky 5.000 Kč na dobu 30 dnů. Dále bylo sjednáno, že lze požádat o navýšení úvěru. Na základě toho pak byla uzavřena dne [datum] a dne [datum] smlouva o navýšení úvěrované částky, kdy z uvedeného plyne, že žalovaný obdržel částku ve výši 12.000 Kč a zavázal se zaplatit 14.196 Kč do 2. 2. 2022. Z výpisů z účtu právního předchůdce žalobce pak plyne, že věřitel žalovanému poskytl částku 5.000 Kč dne [datum], částku 4.500 Kč dne [datum] a částku 2.500 Kč dne [datum]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávka byla postoupena žalobci. Tento pak vyzval žalovaného k úhradě dluhu práv podáním žaloby. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána zcela důvodně. Soud má za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr v konečné výši 12.000 Kč. Žalovaný neplnil svou povinnost, když úvěr řádně a včas nesplácel. Dluh za žalovaným byl postoupen žalobci. Příslušenstvím pohledávky je úrok z úvěru, který byl součástí smluvních ujednání a úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobce žalovaný žádným způsobem nezpochybnil, ani nevyvrátil. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14.196 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč.