12 C 249/2019-30 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou soudu podanou dne [datum] se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit mu výše uvedené částky. Následně bylo zjištěno, že žalovaná vstoupila do insolvenčního řízení a bylo jí povoleno oddlužení. Usnesením [název soudu] ze dne [datum], č.j. č. j. [insolvenční spisová značka], bylo rozhodnuto o tom, že insolvenční soud osvobozuje žalovanou od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny a pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit, přičemž toto osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu. Ze seznamu přihlášených pohledávek zahrnutých do oddlužení bylo zjištěno, že žalobce přihlásil souzenou pohledávku do oddlužení. Podle ustanovení § 414 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v platném znění (dále jen„ IZ“), jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku. Podle ustanovení § 414 odst. 2 IZ osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Podle ustanovení § 414 odst. 3 IZ osvobození podle odstavců 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu. Podle ustanovení § 414 odst. 4 IZ při osvobození dlužníka podle odstavce 1 zůstává zajištěnému věřiteli, jestliže nedošlo ke zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky, zachováno právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení tohoto majetku; pohledávek, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170), se může takto domáhat jen za dobu od skončení insolvenčního řízení. Podle ustanovení § 416 odst. 1 IZ osvobození podle § 414 se nedotýká peněžitého trestu nebo jiné majetkové sankce, která byla dlužníku uložena v trestním řízení pro úmyslný trestný čin, pohledávek na náhradu škody způsobené úmyslným porušením právní povinnosti a dále pohledávek věřitelů na výživném ze zákona a pohledávek věřitelů na náhradu škody způsobené na zdraví. Ze zprávy o splnění oddlužení plyne, že dlužník v průběhu oddlužení uhradil 100 % nezajištěných pohledávek svých věřitelů za 35 měsíců trvání splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, přičemž s insolvenčním správcem spolupracoval a plnil své povinnosti dle schváleného způsobu oddlužení. Insolvenční soud má tedy za to, že dlužník splnil zákonné podmínky pro osvobození od placení pohledávek, a proto mu je výrokem IV. tohoto usnesení přiznal. Vzhledem k výše uvedenému pak žaloba byla pro nedůvodnost zamítnuta. Soud dále rozhodl o náhradě nákladů řízení, kdy ve sporu byla úspěšná žalovaná, které však náklady řízení nevznikly.