12 C 288/2023-33 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou doručenou soudu dne 12. 7. 2023 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 12.509,33 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru na účtu vedeném žalobcem pro žalovaného. Žalovaný vyčerpal finanční prostředky poskytnuté formou úvěru, tyto nesplatil, ač se k tomu zavázal a byl opakovaně upomenut, žalobce proto žalovanému sdělil, že dojde k zesplatnění dluhu k 30. 4. 2022. Na základě nečinnosti žalovaného pak žalobci nezbylo než podat žalobu, kdy požaduje po žalovaném úhradu vyčerpané částky 9.362,80 Kč, dále pak požaduje příslušenství pohledávky – obchodní úrok a úrok z prodlení. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, následně zrušený pro jeho nedoručení žalovanému. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru soud zjistil, že dne 12. 10. 2019 byla mezi účastníky uzavřena smlouva, na jejímž základě byl žalovaný oprávněn čerpat finanční prostředky až do výše 32.000 Kč s tím, že úvěr bude splacen nejpozději do 25. 9. 2020. Mezi účastníky byl sjednán obchodní úrok ve výši 18,9 % ročně. Z výzvy před podáním žaloby a upomínek bylo zjištěno, že žalovaný byl opakovaně upomínán a vyzván k úhradě dlužné částky z titulu nesplacení kontokorentního úvěru. Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že žalovaný vyčerpal z poskytnutého úvěrového rámce částku 9.362,80 Kč dne 2. 5. 2022. Z ISIR bylo zjištěno, že usnesením [název soudu] ze dne [datum] č.j. [insolvenční spisová značka] byli vyzváni věřitelé k podání přihlášek do insolvence ve lhůtě 30 dnů. Z usnesení [název soudu] č.j. [insolvenční spisová značka] soud zjistil, že žalovaný byl osvobozen od pohledávek, která byly zahrnuty do insolvence a dluhů, které nebyly přihlášeny do insolvence, ač tak mělo být učiněno. Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána zcela důvodně. Soud má za prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr, který žalovaný čerpal ve výši 9.362,8 Kč. Žalovaný neplnil svou povinnost, když úvěr řádně a včas nesplácel, kdy tento dluh nebylo možno uplatnit v rámci insolvenčního řízení vedeného vůči žalovanému. Příslušenstvím pohledávky je úrok z úvěru, který byl součástí smluvních ujednání a úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobce žalovaný žádným způsobem nezpochybnil, ani nevyvrátil. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.