14 C 215/2023-50 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 29. 6. 2023 se žalobkyně domáhala zaplacení dlužné částky v celkové výši 41 745,55 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20 504,04 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 125,30 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 162,32 Kč, úroku ve výši 24,36 % ročně z částky 20 504,04 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. K odůvodnění uvedla, že žalovaný dne [datum] uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] podle které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, které převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit částku 49 646 Kč, což byla zápůjčka 22 000 Kč a souhrnný poplatek 27 646 Kč včetně pojištění v pravidelných hotovostních splátkách tak, že zaplatí 78týdenních splátek po 637 Kč do rukou oprávněné osoby původního věřitele, poslední splátka byla splatná 17. 2. 2022. Účastníci ve smlouvě sjednali úrokovou sazbu 24,36 % ročně. Žalovaný své závazky ze smlouvy řádně nesplnil, na plnění dluhu provedl jen částečnou úhradu ve výši 6 500 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek předmětnou pohledávku nabyla žalobkyně, která je aktivně procesně legitimována. Žalovaný dluží nesplacenou jistinu 20 504,04 Kč, souhrnný poplatek 21 241,51 Kč, smluvní úrok a úrok z prodlení v zákonné výši. Žalobkyně pro účely řízení částečně kapitalizovala smluvní úrok a úrok z prodlení v zákonné výši ke dni postoupení pohledávky, tedy 14. 12. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dne 16. 12. 2022 a předžalobní výzvou 1. 6. 2023 byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu. 2. Žalobkyně k doplnění žaloby uvedla, že původní věřitelka řádně zkoumala a vyhodnotila úvěruschopnost žalovaného, pro účely uzavření smlouvy byly předloženy osobní doklady, ve veřejně dostupných rejstřících bylo ověřeno, že u žalovaného neprobíhalo insolvenční řízení. Žalovaný prohlásil, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr, žije s rodiči, je svobodný, má dvě vyživovací povinnost, má základní vzdělání, nemá úvěr z kreditní karty, měl bankovní účet a externí splátky 6 000 Kč, jeho příjem činil 15 738 Kč, žalovaný uváděl ostatní příjem ve výši 15 000 Kč a odhadované běžné výdaje 2 000 Kč měsíčně, s ohledem na doložený příjem byl schopný poskytnutou zápůjčku splácet. 3. Žalovaný se k doručené žalobě písemně nevyjádřil, k nařízeným jednáním soudu se bez omluvy nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti na základě výsledků provedených dokazování. 4. Z písemné smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], [číslo] bylo prokázáno, že byla uzavřena s žalovaným jako spotřebitelem formulářová smlouva o úvěru, jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky, žalovaný podepsal smlouvu o úvěru. Předloženou listinou bylo prokázáno, že mezi původním věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě, které původní věřitel žalovanému v hotovosti předal částku 22 000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr vrátit se souhrnným poplatkem v celkové výši 25 306 Kč v 78týdenních splátkách po 637 Kč v hotovosti k rukám pověřené osoby, první splátka byla splatná 7. den od data uzavření smlouvy. Ze zákaznické karty žalovaného bylo prokázáno, že žalovaný pro účely uzavření smlouvy původnímu věřiteli uvedl, že pracuje jako dělník s měsíčním příjmem 15 738 Kč, jeho měsíční odhadované výdaje činily 2 000 Kč, dále měl externí splátku zápůjčky ve výši 6 000 Kč a měl dvě vyživovací povinnost, bydlel s rodiči, uváděl další čistý příjem domácnosti 15 000 Kč, který nedoložil, žádal o poskytnutí zápůjčky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný uvedl, že je svobodný, má základní vzdělání, a má dvě vyživovací povinnosti, důvodem úvěru uvedl neočekávané výdaje. 5. Z předložené umořovací tabulky bylo prokázáno, že žalovaný uhradil z titulu úvěru nepravidelnými platbami pouze částku 6 500 Kč, poslední úhradu zaplatil 20. 5. 2021. 6. Z předložené smlouvy o postoupení pohledávek ve znění příloh a z písemného oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022 bylo prokázáno, že předmětná pohledávka byla smluvně postoupena žalobkyni s účinností ke dni 16. 12. 2022, postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena dne 20. 8. 2020, poslední splátka byla stanovena na 17. 2. 2022. Podle předložené tabulky umoření žalovaného bylo prokázáno, že žalovaný své povinnosti řádně neplnil, na dluh uhradil nepravidelnými platbami pouze částku 6 500 Kč a nereagoval na předžalobní výzvu žalobkyně ze dne 1. 6. 2023. 7. Po sdělení předběžného právního názoru soudu o tom, že dle soudu nebylo dostatečně prokázáno ověřování úvěruschopnosti žalovaného, vzala žalobkyně u jednání soudu dne 18. 10. 2023 žalobu částečně zpět, a to v částce 1 500 Kč a 6 076 Kč představující poplatky za poskytnutí úvěru, v částce 17 730 Kč představující úrok, kapitalizovaný úrok 4 162,32 Kč a úrok ve výši 24,36 % ročně z částky 20 504,04 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. 8. Podle ust. § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. 9. Dle skutkových tvrzení žaloby a předložených listinných důkazů měla být mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 2390 a následujících o. z. a zákona o spotřebitelském úvěru. Soud předložené listinné důkazy posoudil a vyhodnotil s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora EU (dále jen„ SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém SDEU potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě zjištění porušení povinnosti je povinností vnitrostátního soudu vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, dle které se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. V daném případě soud dospěl k závěru, že původní věřitel řádně nepřezkoumal a nevyhodnotil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalovaného doložila pouze kartu zákazníka ze dne 20. 8. 2020, ve které žalovaný uvedl své osobní, výdělkové poměry bez doložení jakýchkoliv dokumentů, které by mohly být ověřeny, v době podání žádosti měl žalovaný tvrzeně celkový příjem z pracovní činnosti 15 738 Kč měsíčně, prohlásil, že má jeden zdroj příjmů, v kartě obchodní zástupkyně původního věřitele uvedla další čistý příjem domácnosti ve výši 15 000 Kč, který nebyl žádným způsobem doložen, v kartě jsou uvedeny odhadované měsíční výdaje 2 000 Kč, byl svobodný a měl dvě vyživovací povinnosti, v kartě zákazníka uvedené odhadované výdaje žadatele ve výši 2 000 Kč měsíčně u svobodného zaměstnance s dvěma vyživovacími povinnostmi jsou zcela nedostatečné a neodpovídající cenové úrovni roku 2020, na tom pak nic nemění ani to, že v té době bydlel žalovaný s rodiči. Soudu nebyly předloženy žádné doklady prokazující přezkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného, žalovaný tvrdil pouhý příjem ze zaměstnání ve výši 15 738 Kč měsíčně, žádným způsobem nebyly prokázány jeho měsíční životní výdaje, plnění vyživovacích povinností a hrazení nákladů na bydlení. Navíc měl další externí splátky ve výši 6 000 Kč měsíčně. Porušení povinností poskytovatele spotřebitelského úvěru odpovídá i skutečnost, že úvěrová smlouva ve formulářové podobě byla uzavřena téhož dne, tedy 20. 8. 2020 ve stejný den, kdy byla obchodní zástupkyní vyplněna karta klienta. Uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Cílem směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru je ochrana spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností s přihlédnutím k nerovnému postavení spotřebitele vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice, která často vede k akceptaci předem nastavených neměnných smluvních podmínek formulářových smluv tak, jak tomu bylo v projednávané věci. Původní věřitel porušil zákonnou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného, z toho důvodu byl žalovaný povinen uhradit dle § 87 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru pouze dlužnou jistinu úvěru, žalovanému byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 22 000 Kč, dle přehledu splátek žalovaný platbami v hotovosti zaplatil celkem 6 500 Kč, proto soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni nedoplatek poskytnuté jistiny úvěru ve výši 15 500 Kč (22 000 Kč – 6 500 Kč) s úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. ve výši 8,5 % ročně z této částky ode dne 2. 10. 2021, tedy po marném uplynutí týdenní lhůty po úhradě posledního peněžitého plnění splátky ze strany žalovaného. 10. Ve výroku II. soud řízen