14 C 279/2023-57 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou doručenou soudu dne 30. 6. 2023 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 28 855,50 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum] [číslo] byl žalované poskytnut úvěr ke kreditní kartě [banka] [anonymizováno] do výše úvěrového limitu 9 000 Kč. Poskytnuté peněžní prostředky byly úročeny úrokovou sazbou ve výši 19,90 % ročně. Žalovaná se zavázala splácet poskytnuté peněžní prostředky včetně příslušenství v pravidelných měsíčních splátkách, výše jednotlivých plateb se odvíjí od výše čerpání úvěrového limitu. Žalovaná své povinnosti neplnila řádně a včas, čímž se dostala do prodlení se splacením. Žalobkyně prohlásila veškeré pohledávky za splatné ke dni 24. 8. 2022. Žalovaná byla vyzvána k úhradě svého dluhu vůči žalobkyni. Žalovaná dlužní žalobkyni na jistině 28 855,50 Kč, kapitalizovaný běžný úrok 2 160,32 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 2 010,56 Kč Žalobkyně požaduje po žalované dále příslušenství, a to úrok z prodlení z dlužné jistiny, a to od 24. 5. 2023 do zaplacení a běžný úrok z vyčerpané a nesplacené jistiny ve výši 8,05 % ročně od 24. 5. 2023 do zaplacení. Dne 5. 6. 2023 byla žalované zaslána výzva k úhradě dluhu před podáním žaloby. Žalobkyně před uzavřením smlouvy, kterou sjednala spotřebitelský úvěr, s odbornou péči posoudila úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných o žalované straně, jakož i nahlédnutím do informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele. Žalobkyně provedla kontrolu transakcí klientky, kontrolou insolvencí, exekucí a dostupných registrů nebyly zjištěny žádné nestandartní transakce, platební neschopnost či zvýšené riziko možnosti nedostát svým závazkům. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů. Ze žádosti o poskytnutí úvěru bylo prokázáno, že žalovaná požádala o úvěr do výše 9 000 Kč, a to formou kreditní karty. Ze smlouvy o úvěru ke kreditní kartě ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované kreditní kartu do výše úvěrového limitu 9 000 Kč. Výše úrokové sazby v okamžiku uzavření smlouvy činila 19,90 % p.a. Strany si ve smlouvě dohodly úročení, poplatky a splácení. Ze smlouvy o vydání kreditní karty ze dne 27. 5. 2020 pak bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované kreditní kartu. Z dodatku ke smlouvě o úvěru ke kreditní kartě ze dne 15. 6. 2020 bylo prokázáno, že s účinností od 17. 6. 2020 se výše úvěrového limitu mění na částku 15 000 Kč s roční úrokovou sazbou ve výši 27,40 % a z dodatku ke smlouvě o úvěru ke kreditní kartě ze dne 23. 6. 2020 bylo prokázáno, že s účinností od 25. 6. 2020 se výše úvěrového limitu mění na částku 30 000 Kč s roční úrokovou sazbou ve výši 27,77 % Přípisem ze dne 26. 8. 2022 bylo žalované oznámeno zesplatnění úvěru. Žalovaná byla opakovaně vyzývána k úhradě dluhu. Přípisem ze dne 5. 6. 2023 byla žalovaná vyzvána k okamžitému zaplacení dluhu před podáním žaloby. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána zcela důvodně. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z., na základě, které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 9 000 Kč, následně ve znění dodatků až ve výši 30 000 Kč. Žalovaná neplnila svou povinnost, když úvěr řádně a včas nesplácela. Příslušenstvím pohledávky je úrok z úvěru, který byl součástí smluvních ujednání a úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobkyně žalovaná žádným způsobem nezpochybnila, ani nevyvrátila. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 626,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 155 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 28 855,50 Kč sestávající z částky 2 260 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava, předžalobní upomínka, podání žaloby, účast u jednání soudu dne 29. 11. 2023) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., náhrada za ztrátu času stráveného na cestě z [obec] do [obec] a zpět za 4 půlhodiny po 100 Kč. Náhrada cestovních výdajů zástupkyně žalobkyně k jednání soudu dne 29. 11. 2023 v celkové délce 157 kilometrů, osobním motorovým vozidlem [značka automobilu] [registrační značka] [anonymizována dvě slova] [číslo], s doloženou průměrnou spotřebou 4,7 litrů benzinu na 100 kilometrů při vyhláškové ceně 41,20 Kč za litr, z titulu základní sazby náhrad žalobkyni náleží částka 816,40 Kč (157 kilometrů x 5,20 Kč) a za spotřebované pohonné hmoty částka 304,01 Kč a dále daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 960 Kč ve výši 2 511,60 Kč.