21 C 1/2023-64 — Okresní soud ve Znojmě

Návrhem doručeným soudu dne 8. 8. 2022 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 10 642 Kč s příslušenstvím. K tomu uvedla, že žalovaný s žalobkyní uzavřeli dne [datum] spotřebitelskou úvěrovou smlouvu, na základě níž byla žalovanému poskytnuta téhož dne částka 8 000 Kč se splatností do 30 dnů, navýšená o poplatek za poskytnutí úvěru 264 Kč. Žalovaný v souladu se smlouvou využil smluvního ujednání a prodloužil si splatnost za sjednaný poplatek dvakrát o 30 dnů ve výši po 792 Kč„ Korunovým odkladem“, kdy tomu předcházelo prodloužení o dvakrát 30 dní„ Bezpečnou splátkou“, kdy za čtyři měsíce prodloužené splátky náleží poplatek čtyřikrát 99 Kč. Splatnost úvěru tak připadla na 10. 2. 2022. Žalobkyně žádá o zaplacení nesplacené jistiny ve výši 7 999 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 264 Kč, poplatku za bezpečnou splátku 396 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti 1 583 Kč, částky za náklady za vymáhání ve výši 400 Kč od 1. 5. 2022, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 109,33 Kč od 11. 7. 2022 do 4. 8. 2022 v sazbě 15 % ročně z částky 10 642 Kč a dále zákonného úroku z prodlení z této částky od 5. 8. 2022 ve výši 15 % ročně do zaplacení. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů. Z úvěrové smlouvy ze dne [datum] [číslo] formuláře pro standardní informace bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 8 000 Kč, splatný do 30 dnů od jeho poskytnutí spolu s navýšením o poplatek za poskytnutí úvěru 264 Kč, RPSN činilo 48,3 %, žalovaný se zavázal zaplatil poplatky 99 Kč za Bezpečnou splátku měsíčně, využitelnou toliko dvakrát, na základě níž dochází k prodloužení splatnosti o 30 dní, 792 Kč za Korunový odklad, na základě něhož dochází k prodloužení splatnosti pohledávky o 30 dní, poplatek nejméně 100 Kč měsíčně za měsíc vymáhání na základě skutečně provedených úkonů. Z výpisu čerpání z č. l. 34 bylo zjištěno čerpání předmětného úvěru žalovaným ve výši 8 000 Kč dne 11. 10. 2021, účtování čtyř poplatků za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč a dvou poplatků za prodloužení splatnosti ve výši 792 Kč, dále účelně vynaložené náklady na vymáhání ve výši 300 Kč ke dni 19. 5. 2022 a úkon zesplatnění ke dni 10. 6. 2022. Z potvrzení z č. l. 51 se podává negativní lustrace žalovaného před poskytnutím úvěru v ISIR, NRKI, SOLUS, CRIBIS, posouzení příjmu žalovaného, výdajů a rodinných poměrů, z něhož vyplynula schopnost žalovaného úvěr splatit. Z výpisu z č. l. 50 bylo zjištěno, že před poskytnutím úvěru měla žalobkyně doložen čistý příjem žalovaného od zaměstnavatele ve výši 30 651 Kč. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána takřka zcela důvodně. Nárok žalobkyně žalovaný žádným způsobem nezpochybnil, ani nevyvrátil. Soud má za prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč. Žalovaný neplnil svou povinnost, když úvěr řádně a včas nesplácel, kdy se zavázal uhradit tam vzniklé poplatky, včetně poplatku za vymáhání pohledávky v doložené výši 400 Kč (tj. 300 Kč za měsíc květen 2022 a 100 Kč za měsíc červen 2022, kdy výše poplatku je nejméně 100 Kč měsíčně). Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z., jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kdy úvěrovou smlouvou a výpisem z č. l. 34 byla prokázána splatnost pohledávky v únoru 2022, resp. před 1. 7. 2022 (jak i odpovídá žalobnímu tvrzení), odkdy došlo k navýšení zákonného úroku z prodlení z 11,75 % ročně na 15 % ročně, přičemž následný dopis žalobkyně, který prohlašoval pohledávku za splatnou, se tak týkal již splatné pohledávky. V této části nároku, tj. kapitalizovaného úroku z prodlení a úroku z prodlení od jeho kapitalizace do zaplacení přesahující zákonnou sazbu 11,75 % ročně, byla tudíž žaloba zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení takřka zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, kdy soud s ohledem na marginální rozsah procesního neúspěchu k tomuto nepřihlédnul. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 642 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (tj. příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzvy, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Za vyjádření ze dne 13. 1. 2023 odměna přiznána samostatně nebyla, kdy tam obsažená tvrzení a důkazní návrhy měly již být součástí řádně podaného návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, za nějž byla přiznána odměna. Vynaložení odměny za oba úkony by nepředstavovalo účelně vynaložený náklad.