21 C 225/2023-54 — Okresní soud ve Znojmě

Návrhem doručeným soudu dne 31. 5. 2023 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 37 431,69 Kč s příslušenstvím. K tomu uvedla, že její právní předchůdce společnost [právnická osoba] uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru dne [datum], na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč. Z důvodů porušování smluvních povinností, když byla v prodlení s úhradou denních splátek, daný úvěr tak byl zesplatněn ke dni 18. 7. 2022. Žalobkyně žádá o zaplacení dlužné jistiny ve výši 34 471,69 Kč, dlužných poplatků ve výši 2 960 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 677,75 Kč a kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 2 144,72 Kč počítané z částky 37 431,69 Kč za dobu od 18. 7. 2022 do 23. 1. 2023 v sazbě 15 % ročně, jakož i úroků ve výši 11,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 34 471,69 Kč od 19. 7. 2022 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky dlužné jistiny a poplatků ve výši 37 431,69 Kč od 26. 1. 2023 do zaplacení. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] a formuláře pro standardní informace vyplynulo, že společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovanou danou smlouvu, na základě níž jí poskytla úvěr ve výši 100 000 Kč se smluveným úrokem ve výši 11,5 % ročně, RPSN bylo sjednáno ve výši 12,67 %. Žalovaná se zavázala tento úvěr splatit v 72 měsíčních splátkách spolu se sjednanými poplatky ve výši 2 683,17 Kč se splatností první splátky dne 16. 2. 2017 Součástí smlouvy byl sazebník a všoebcné produktové podmínky, dle jejichž článku 32 písm. a) vzniklo společnosti [právnická osoba] právo zesplatnit daný úvěr v případě prodlení s úhradou jakékoli splátky úvěru či jiné platby. Z žádosti o úvěr z č. l. 38 vyplynulo, že společnost [právnická osoba] před poskytnutím daného úvěru vycházela z průměrného čistého příjmu žalované ve výši 12 000 Kč, což bylo doloženo dokladem zaměstnavatele, a celkového příjmu její domácnosti 35 000 Kč měsíčně, z toho, že nemá vyživovací povinnost. Ze sdělení společnosti [právnická osoba] z č. l. 39 bylo zjištěno, že žalovaná byla dále lustrována v bankovním i nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku, databáze MVČR, byly posuzovány příjmy a výdaje žalovaném, byly zkoumány výdaje na bydlení, její dluhy, kdy byl u žalované dán důvodný předpoklad, že je schopna předmětný úvěr splatit. Z platební historie z č. l. 41 – 43 vyplnulo, že žalovaná čerpala úvěr ve výši 100 000 Kč již 4. 1. 2017, kdy od března 2022 včetně neplatil řádné splátky úvěru, kdy před 18. 7. 2022 činila celková výše dluhu žalované 39 109,44 Kč (tj. tvrzenou částku 34 471,69 Kč na jistině, 2 960 Kč tam rozepsané dlužné poplatky, 1 6 77,75 Kč tam specifikované úroky z jistiny). Z oznámení o postoupení společnosti [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný nárok byl postoupen žalobkyni, což bylo žalované oznámeno nejpozději doručením návrhu v daném řízení. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána zcela důvodně. Soud má za prokázáno, že mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z., na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaná neplnila svou povinnost, když úvěr řádně a včas nesplácela. Dluh za žalovanou byl postoupen na žalobkyni. Příslušenstvím pohledávky je úrok z úvěru, který byl součástí smluvních ujednání a úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobkyně žalovaná žádným způsobem nezpochybnila, ani nevyvrátila. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 602,01 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 498 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 37 431,69 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (tj. příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, návrh) a z částky 2 620 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci (tj. účast u jednání) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 24. 10. 2023 náhrada 1 151,08 Kč za 108 ujetých km v částce 751,08 Kč (34,40 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,1 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 871,08 Kč ve výši 1 232,93 Kč. Soud aplikoval § 14b o. s. ř., neboť žalobkyně zkupuje pohledávky a opakovaně podává obdobné žaloby, které tak mají vzorový charakter, kdy předmět plnění nepřesáhl 50 000 Kč. Za vyjádření ze dne 4. 10. 2023 odměna přiznána nebyla, neboť obsahuje tvrzení a označení důkazů, které již měly být součástí podaného návrhu.