21 C 242/2023-66 — Okresní soud ve Znojmě

Návrhem doručeným soudu dne 7. 6. 2023 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 35 000 Kč s příslušenstvím. K tomu uvedla, že s žalovaným dne [datum] uzavřela smlouvu úvěru č. [číslo ] na dálku, na základě níž byl žalovanému tvrzeně poskytnut úvěr ve výši 35 000 Kč, který by splatný ve 14 měsíčních splátkách ve výši 2 916,67 Kč k 12. dni v měsíci. Jelikož žalovaný nehradil splátky za měsíc březen, duben a květen 2022, žalobkyně v souladu se smluvním ujednáním odstoupila od smlouvy, čímž se stal dluh splatným ke dni 18. 5. 2022. Žalobkyně požaduje čerpanou, neuhrazenou jistinu ve výši 35 000 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 4 157,66 Kč počítaným v sazbě 11,75 % ročně z částky dlužné jistiny 35 000 Kč za dobu od 18. 5. 2022 do 17. 5. 2023 a dále zákonný úrok z prodlení z částky 35 000 Kč ve výši 11,75 % ročně od 18. 5.2023 do zaplacení. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, kdy byl obesílán na adresu svého trvalého pobytu, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů. Ze smlouvy o hotovostním úvěru„ [název půjčky] [anonymizováno]“ č. [číslo ], jejíž součástí jsou i obchodní podmínky, bylo zjištěno, že žalobkyně coby úvěrující a žalovaným coby úvěrovaný uzavřeli dne [datum] úvěrovou spotřebitelskou smlouvu, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 35 000 Kč čerpaný na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet], splatný nejpozději do 14. 2. 2023 ve dvanácti měsíčních splátkách splatných k 14. dni v měsíci ve výši 2 916,67 Kč, byl sjednán úrok 0 % ročně, RPSN bylo uvedeno ve výši 3,81 %. V článku 7. 2. smlouvy bylo sjednáno právo žalobkyně mj. na okamžité vrácení jistiny v případě prodlení žalovaného s plněním peněžitých dluhů ze smlouvy. Ze smlouvy o vedení účtu ze dne [datum] a žádosti o zřízení účtu ze dne [datum] bylo zjištěno, že si žalovaný u žalobkyně sjednal již v roce 2018 vedení bankovního účtu, k čemuž též byla předložena kopie občanského průkazu žalovaného prokazující dispozici žalobkyně s ní, jakož i žádost žalovaného o poskytnutí úvěru u žalobkyně ve výši 35 000 Kč, kdy tento uvedl svůj příjem 24 000 Kč měsíčně a osobní výdaje ve výši 8 000 Kč měsíčně. Z historie úvěru z č. l. 18 bylo zjištěno, že žalovaný daný úvěr čerpal ve výši 35 000 Kč již dne 1. 2. 2022. Z výpisů ze systému žalobkyně z č. l. 37 – 38 bylo zjištěno, že žalobkyně před poskytnutím úvěru žalovanému posuzovala situaci žalovaného včetně reportu z CCB/CBCB, jeho průměrného příjmu 23 710 Kč za poslední tři měsíce a 35 643,30 Kč za posledních šest měsíců s žádným negativním zjištěním ohledně žalovaného. Z oznámení ze dne 18. 5. 2022 včetně poštovního podacího archu z č. l. 43 bylo zjištěno, že žalobkyně prohlásila daný úvěr za splatný pod podmínkou, že žalovaný neuhradí do sedmi dnů dlužné splátky úvěru, což se dle provedeného dokazování nestalo. Dluh žalovaného tedy byl zesplatněn. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána zcela důvodně. Soud má za prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 35 000 Kč, kdy s ohledem na příznivé podmínky úvěru soud dospěl k závěru, že úkony žalobkyně směřující k posouzení úvěruschopnosti žalovaného byly přiměřené. Žalobkyně mohla důvodně předpokládat, že žalovaný je s to své smluvní povinnosti plnit. Žalovaný neplnil svou povinnost, když úvěr řádně a včas nesplácel, na základě čehož došlo k zesplatnění úvěru. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobkyně žalovaný žádným způsobem nezpochybnil, ani nevyvrátil. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 585,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (tj. příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzvy, návrh) a z částky 2 500 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci (tj. účast u jednání) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 31. 10. 2023 náhrada 1 338,68 Kč za 142 ujetých km v částce 938,68 Kč (34,40 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,1 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 938,68 Kč ve výši 1 247,12 Kč. Soud aplikoval § 14b o. s. ř., jelikož žalobkyně podává větší množství obdobných žalob, které tak mají vzorový charakter (patrný již z formulací v návrhu koncipovaných pro případ různých smluvních modifikací, jež zahrnují i sjednaní úroku), kdy předmět plnění nepřesahuje 50 000 Kč. Soud nepřiznal odměnu za vyjádření ze dne 4. 10. 2023, neboť tam obsažená tvrzení již měla být součástí řádně podaného návrhu.