21 C 253/2023-49 — Okresní soud ve Znojmě

Návrhem doručeným soudu dne 23. 5. 2023 se žalobkyně domáhala zaplacení dlužné částky 47 621,51 Kč s příslušenstvím. K tomu žalobkyně uvedla, že tento nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr elektřiny dodávané žalovanému na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne [datum] pro odběrné místo [ulice a číslo], [PSČ] [obec], a to za období od 16. 12. 2022 do 17. 1. 2023 v částce 14 693,20 Kč a za období od 1. 2. 2022 do 15. 12. 2022 v částce 34 928,31 Kč, na kterou bylo dne 27. 2. 2023 zaplaceno 2 000 Kč. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů. Po provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav: Z předložené smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny soud zjistil, že ji uzavřela žalobkyně jako dodavatel a žalovaný jako zákazník, smlouva je podepsána účastníky dne [datum] na dobu dvou let. Odběrné místo bylo místo [ulice a číslo], [PSČ] [obec]. Žalovaný se zavázal za odebranou elektřinu řádně platit. Z faktury [číslo] soud zjistil, že jejím prostřednictvím byl žalovaný vyzván k zaplacení částky 14 693,20 Kč za uskutečněnou spotřebu elektřiny v období od 16. 12. 2022 do 17. 1. 2023, a to se splatností do 10. 2. 2023 s uvedením dlužných složek včetně jednotlivé spotřeby, jež celkem činila 2,673 MWh. Z faktury [číslo] soud zjistil, že jejím prostřednictvím byl žalovaný vyzván k zaplacení částky 34 928,31 Kč za uskutečněnou spotřebu elektřiny v období od 1. 2. 2022 do 15. 12. 2022, a to se splatností do 16. 1. 2023 s uvedením dlužných složek včetně jednotlivé spotřeby, jež celkem činila 11,947 MWh. Skutečnosti uvedené v obou fakturách shora, které nebyly žalovaným rozporovány, korespondují s předloženým ceníkem regulovaných cen. Podle § 50 odst. 2 věty první zákona č. 458/2000 Sb., smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou. Po provedeném dokazování má soud za to, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. Soud má za prokázáno, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ve smyslu ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb. Žalovaný nesplnil svoji povinnost, když neuhradil včas vyfakturované dodávky elektřiny. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jejich výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 084 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 906 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 47 621,51 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (tj. příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, návrh) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Soud aplikoval § 14b a. t., jelikož žalobkyně podává větší množství obdobných žaloba, které tak mají vzorový charakter, kdy předmět plnění nepřesahuje 50 000 Kč. Soud nepřiznal náhradu za vyjádření ze dne 8. 11. 2023, neboť tam uvedená tvrzení již měla být součástí podané žaloby.