21 C 262/2023-56 — Okresní soud ve Znojmě

Návrhem doručeným soudu dne 11. 7. 2023 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 36 907,61 Kč s příslušenstvím. K tomu uvedla, že její právní předchůdce společnost [právnická osoba] uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] který žalovaný následně čerpal. Ke dni 1. 2. 2023 došlo ze strany právního předchůdce žalobkyně k zesplatnění celého úvěru v souladu se smluvním ujednáním, kdy se žalovaný dostal do prodlení s úhradou s více než dvěma splátkami. Žalobkyně žádá o zaplacení 34 497,61 Kč coby jistiny z tohoto úvěru, dlužných poplatcích ve výši 2 410 Kč, dlužné částky 1 282 Kč na sjednaném smluvním úroku v sazbě 17,99 % ročně z aktuálně dlužné jistiny za dobu od 15. 11. 2021 do 1. 5. 2023 dle přehledu z č. l. 36 a ve stejné sazbě z dlužné jistiny ve výši 34 497,61 Kč za dobu od 2. 5. 2023 do zaplacení, dále o zaplacení částky 1 264,88 Kč na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení od 15. 11. 2021 do 1. 5. 2023 dle přehledu z č. l. 36 a zákonného úroku z prodlení v sazbě 15 % ročně z jistiny ve výši 34 497,61 Kč za dobu od 2. 5. 2023 do zaplacení. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů. Ze smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvy o spotřebitelském úvěru na původní částku 34 000 Kč, jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky, byla stanovena měsíční splátka ve výši 683 Kč s poslední splátkou do 22. 10. 2029, RPSN 19,85 % a úrok 17,99 % ročně, bylo založeno právo úvěrujícího na prohlášení celého úvěru za splatný v případě, že se žalovaný dostane do prodlení s úhradou více jak dvou splátek po dobu více jak tří měsíců. Z přehledu pohybů na účtu z č. l. 36 – 38 bylo zjištěno, že žalovaný čerpal předmětný úvěr, kdy když se již v dubnu 2022 dostal do prodlení, kdy splátku úvěru platil naposledy v říjnu 2022 a k [datum] dlužil na jistině částku 34 497,61 Kč, na úrocích 1 282 Kč a na úrocích z prodlení 1 264,88 Kč. Rozhodnutím o okamžité splatnosti ze dne 1. 2. 2023 bylo prokázáno zesplatnění celého úvěru ke dni 1. 2. 2023 z důvodu neplnění dluhů ze strany žalovaného i po marné výzvě. Dle listiny z č. l. 46 [právnická osoba] provedla lustraci žalovaného zejm. ohledně jiných úvěrů, vedení exekuce či insolvenčního řízení, vycházela z jeho příjmu a výdajů na bankovním účtu vedeném u ní, a to mj. z výpisu z účtu č. [bankovní účet] z č. l. 28 – 30, měla tak před poskytnutím daného úvěru přehled o příjmech i výdajích žalovaného, které umožňovaly úhradu 683 Kč měsíčně. Smlouvou o postoupení ze dne [datum] včetně přílohy bylo prokázáno postoupení žalované pohledávky žalobkyni, což bylo žalovanému doloženo nejpozději v průběhu řízení. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána takřka zcela důvodně. Soud má za prokázáno, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr. Žalovaný neplnil svou povinnost, když úvěr řádně a včas nesplácel. Dluh za žalovaným byl postoupen na žalobkyni. Příslušenstvím pohledávky je úrok z úvěru, který byl součástí smluvních ujednání a úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobkyně žalovaný žádným způsobem nezpochybnil, ani nevyvrátil. Proto soud žalobě ve výše uvedeném rozsahu vyhověl. Jde-li však o sazbu požadovaného smluvního úroku za dobu od 2. 5. 2023 z jistiny do zaplacení, tato v rozsahu 2,99 % odporuje zákonným omezením ve smyslu § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy je takový úrok požadován po uplynutí 90. dne od splatnosti, ačkoli může činit nejvýše výši hodnoty repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšenou o osm procentních bodů. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná pouze v zanedbatelné části, nárok na plnou náhradu nákladů řízení v částce 3 655 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 477 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 36 907,61 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (tj. příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, návrh) realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Soud aplikoval § 14b a. t., neboť žalobkyně podává větší množství obdobných žalob, což i dokumentuje dlouhý seznam jí postoupených pohledávek [právnická osoba], kdy předmět řízení nepřesahuje 50 000 Kč. Soud nepřiznal náhradu za vyjádření ze dne 7. 11. 2023, neboť tam uvedené skutečnosti již měly být součástí řádně podané žaloby.