23 C 30/2023-100 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou ze dne 16. 3. 2023 ve znění částečného zpětvzetí ze dne 21. 7. 2023 se žalobce po žalované domáhá zaplacení částky 66 428,75 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 22. 11. 2022 do zaplacení, neboť žalobce a žalovaná uzavřeli společně dne 31. 10. 2007 s , právnická osoba, ., smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které jim byl poskytnut úvěr, který se zavázali splácet společně a nerozdílně měsíčními splátkami ve výši 4 374 Kč. V období od 2. 4. 2022 do 1. 3. 2023 zaplatil výlučně žalobce na tento úvěr ve splátkách částku 132 857,50 Kč, nad rámec svého podílu na společném dluhu tak za žalovanou zaplatil částku 66 428,75 Kč, kterou po žalované uplatňuje jako regresní nárok. V průběhu řízení žalobce vznesl námitku relativní neplatnosti zápočtu pohledávky žalované, neboť ta je v duchu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 31 Cdo 684/2020 nejistá a sporná, neboť není prokazováno, že by společnou nemovitost výlučně užíval v celém rozsahu sám žalovaný, je sporné, zda a v jaké výši vzniklo případné bezdůvodné obohacení, není uvedeno, po jako dobu měl žalobce výlučně sám užívat spornou nemovitost a ohledně vlastnického práva k penzionu probíhá mezi účastníky soudní spor, ve kterém se žalobce domáhá určení svého výlučného vlastnického práva k objektu penzionu. Bezdůvodné obohacení vzniklé postavením stavby na cizím pozemku lze uplatňovat jen vůči vlastníku této stavby, dokud není postaveno vlastnictví stavby najisto, nemůže žalovaná z titulu užívání stavby započítávat jakékoliv nároky.2. Žalovaná se ve věci vyjádřila tak, že žalobce nedokládá, za jaké období splátky na úvěr činil, kdy minimálně část uplatněného nároku by mohla být promlčena. Pokud by byla pohledávka doložena po právu a nebyla by promlčena, vznáší žalovaná kompenzační námitku, neboť za žalobcem má pohledávku z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého užíváním společných nemovitostí výlučně žalobcem nad rámec jeho spoluvlastnického podílu. Žalobce a žalovaná jsou podílovými spoluvlastníky parc.č. , hodnota, , jejíž součástí je stavba rodinného domu čp. , číslo, , vše zapsané na LV č. , hodnota, pro k.ú. , adresa, , každý z nich vlastní id. ½ nemovitostí. Nejprve žalovaná k započtení uplatňovala svojí pohledávku ve výši odpovídající výši žalobou uplatněného nároku, neboť žalobce jí vyloučil ze spoluužívání rodinného domu č.p. , číslo, , pozemku parc.č. , hodnota, a stavby penzionu, který je rovněž podstaven na tomto pozemku. Následně při jednání soudu dne 21. 9. 2023 omezila žalovaná kompenzační námitku tak, že k započtení uplatňuje svojí pohledávku jen ve výši 41 700 Kč, neboť žalobce výlučně sám provozuje penzion , právnická osoba, , jež je postaven na parc.č. , hodnota, . Určení výlučného vlastnického práva k objektu penzionu se žalobce domáhá žalobou u Okresního soudu v , adresa, ve věci sp.zn. , spisová značka, , byť je žalovaná stále toho názoru, že i tento penzion je v podílovém spoluvlastnictví. Žalobce se nedomáhá určení, že by byl výlučným vlastníkem pozemku, na kterém je stavba penzionu postavena. Žalobce tak část pozemku parc.č. , hodnota, , na kterém je stavba penzionu postavena, déle jak tři roky užívá bez souhlasu druhého spoluvlastníka a užívá tak společnou věc bez právního důvodu nad rámec svého spoluvlastnického podílu. Tím žalobci vzniká bezdůvodné obohacení za užívání pozemku pod penzionem nad rámec svého spoluvlastnického podílu. Znaleckým posudkem byla výše obvyklého nájemného pozemku v části zastavěném penzionem stanovena částkou 27 800 Kč/rok, za jeden rok užívání pozemku tak žalobci vzniká bezdůvodné obohacení ve výši ½ této částky, za poslední tři roky jde o částku 41 700 Kč.3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, a z výpisu z úvěrového účtu vzal soud za prokázané, že mezi , právnická osoba, . na jedné straně a žalobcem a žalovanou na druhé straně byla dne , datum, uzavřena smlouva, kterou se banka zavázala poskytnout žalobci a žalované úvěr ve výši 500 000 Kč. Žalobce se společně se žalovanou zavázali úvěr splácet měsíčními splátkami ve výši 4 374 Kč. V období od 2. 4. 2020 do 1. 3. 2023 bylo na úvěr splaceno 104 643,42 Kč přímo z účtu žalobce, 28 481 Kč z účtu , jméno FO, s uvedením, že jde o platby za žalobce a 3 877,35 Kč z účtu žalované.4. Z výpisu z katastru nemovitostí vzal soud za prokázané, že účastnici jsou podílovými spoluvlastníky pozemku parc.č. , hodnota, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba rodinného domu č.p. , číslo, , vše na LV č. , hodnota, pro k.ú. , adresa, s tím, že každý z nich vlastní id. ½. Z výpisu ze živnostenského rejstříku a z výpisu z registru doménových jmen vzal soud za prokázané, že žalobce na adrese , adresa, , provozuje ubytovací služby – penzion , právnická osoba, . Ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, č. , číslo, ze dne , datum, bylo soudem zjištěno, že obvyklé nájemné pozemku parc.č. , hodnota, na LV č. , hodnota, pro k.ú. , adresa, v části zastavěné penzionem činí 27 800 Kč ročně.5. Podle § 1872 odst. 1 občanského zákoníku je-li několik dlužníků zavázáno plnit společně a nerozdílně, jsou povinni plnit jeden za všechny a všichni za jednoho. Věřitel může požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část na všech spoludlužnících, jen na některých, nebo na kterémkoli ze spoludlužníků.6. Podle § 1876 občanského zákoníku uplatní-li věřitel proti některému ze spoludlužníků více, než odpovídá jeho podílu, vyrozumí o tom tento spoludlužník ostatní a dá jim příležitost, aby uplatnili proti pohledávce své námitky. Má právo požadovat, aby splnili dluh podle podílů, které na ně připadají, nebo aby ho v tomto rozsahu dluhu jinak zbavili (odst. 1). Vyrovnal-li spoludlužník více, než činí jeho podíl, náleží od ostatních spoludlužníků náhrada. Nemůže-li některý ze spoludlužníků splnit, rozvrhne se jeho podíl poměrným dílem na všechny ostatní (odst. 2).7. Podle § 1987 odst. 2 o.s.ř. pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.8. Z ustanovení § 1872 občanského zákoníku vyplývá, že ve vztahu k věřiteli je každý ze solidárně zavázaných dlužníků povinen plnit celý dluh a je proto nutno vyřešit otázku vzájemných vztahů mezi spoluvlastníky v případě, že některý ze solidárně zavázaných spoludlužníků uhradil na dluh více, než kolik činí jeho podíl na dluhu. Toto činí občanský zákoník v ustanovení § 1876 odst. 2 občanského zákoníku, který stanoví tzv. následný regres, jež zakládá právo spoludlužníka plnícího na dluh nad rámec svého podílu na něm, požadovat po ostatních spoludlužnících úhradu toho, co takto na rámec svého podílu na dluh plnil. Jelikož ustanovení § 511 odst. 3 občanského zákoníku obsahovalo v zásadě totožnou právní úpravu jako nynější ustanovení § 1876 odst. 2 občanského zákoníku, lze nadále vyjít za stávající judikatury. Ta již k problematice následného regresu dříve dovodila, že následný regres nevznikne, pokud solidární spoludlužník splnil dluh pouze v rozsahu, který odpovídá jeho podílu na celém plnění (pro srovnání kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2018, sp.zn. 29 Cdo 3192/2016). Při plnění poskytovaném věřiteli ve splátkách vzniká regresní nárok ohledně každé splátky samostatně a dlužník může od ostatních postupně požadovat náhradu za každou splátku zvlášť (pro srovnání kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016, sp.zn. 32 Cdo 3603/2015). Jestliže v případě plnění ve splátkách vzniká regresní nárok u každé splátky zvlášť a jestliže zároveň regresní nárok vzniká jen v případě, že spoludlužník hradí víc, než kolik činí jeho podíl na dluhu, je nutno obě tyto zásady sloučit tak, že v případě plnění ve splátkách vzniká regresní nárok u každé splátky zvlášť jen v případě, že dlužník plnil tu kterou splátku v rozsahu větším, než kolik činí jeho podíl na dané splátce. Výše regresního nároku u každé splátky je pak třeba stanovit jako rozdíl mezi celkovou výši splátky, kterou spoludlužník učinil, a výši jeho podílu na této splátce.9. Z provedeného dokazování vyplynulo, že oba účastníci se solidárně zavázali splácet dluh, který jim vznikl vůči , právnická osoba, z titulu uzavřené úvěrové smlouvy. Z obsahu uzavřené úvěrové smlouvy lze dovodit, že ze strany účastníků se jednalo o solidární závazek, neboť oba účastníci se zavázali úvěr splácet, aniž by byl nějak stanoven jejich podíl na dohodnutých splátkách a příslušenství úvěru se výslovně zavázali splácet společně a nerozdílně. Z provedeného dokazování pak vyplynulo, že období od 2. 4. 2020 do 1. 3. 2023 uhradil žalobce na úvěr ve splátkách buď sám, nebo prostřednictvím jiné osoby, která pří plnění uvedla, že plní na dluh žalobce, celkem částku 133 124,42 Kč (žalobce v žalobě uvádí menší částku, neboť v žalobě nezohlednil některé platby, jež vyplývají z předložených výpisů z úvěrového účtu). Jako důvodné tak lze shledat tvrzení žalobce, že mu vůči žalované ve smyslu ustanovení § 1876 odst. 2 občanského zákoníku vznikl regresní nárok. Jelikož však v případě plnění ve splátkách vzniká regresní nárok u každé splátky zvlášť, nebylo možno při stanovení výše regresního ná