5 C 230/2022-78 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou doručenou soudu dne 10. 11. 2022 ve znění její opravy ze dne 3. 1. 2022 se žalobce domáhal zaplacení částky 162.690 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že byl vlastníkem domu [adresa] v osadě [část obce], [územní celek], zapsaném na [list vlastnictví] pro obec a k. ú. [obec]. Žalovaní měli v domě pronajatý byt, sestávající z kuchyně a tří pokojů s příslušenstvím. Na základě nájemních smluv se žalovaní zavázali hradit nájemné postupně ve výši 8.000 Kč, 13.000 Kč a 7.000 Kč, žalovaní dluží na nájemném částku ve výši 141.690 Kč. V uznání dluhu ze dne 8. 7. 2022 se žalovaní zavázali uhradit smluvní pokutu ve výši 3 nájmů, tj. 21.000 Kč, a dále se zavázali splácet dlužnou částku měsíčními splátkami ve výši 1.000 Kč, počínaje červencem 2022. Žalovaní ke dni podání žaloby neuhradili žádnou splátku. Žalovaná 1) se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Žalovaný 2) a žalovaná 3) při jednání dne 11. 5. 2023 oba shodně soudu sdělili, že dlužnou částku dosud žalobci neuhradili. Po provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav. Upomínkou ze dne 19. 8. 2022 byli žalovaní žalobcem vyzváni k úhradě dlužné částky ve výši 162.690 Kč. Ze sdělení [právnická osoba ] [anonymizována dvě slova] [obec], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ze dne 7. 9. 2022 byla zjištěna výše dlužného nájemného 141.690 Kč a smluvní pokuty 21.000 Kč. Z uznání dluhu ze dne 8. 7. 2022 soud zjistil, že žalovaní 1), 2), 3) uznali svůj dluh vůči žalobci na nájemném a poplatku za užívání bytu a dále se zavázali uhradit smluvní pokutu ve výši 3 nájmů, tedy ve výši 21.000 Kč. Žalovaní uznali svůj dluh, co do důvodu a výše 176.690 Kč, a zavázali se jej uhradit společně a nerozdílně splátkami ve výši 1.000 Kč měsíčně, počínaje měsícem červencem 2022, a to pod ztrátou výhody splátek. Žalovaná 1, žalovaný 2 a žalovaná 3 uznání dluhu vlastnoručně podepsali. Dále měl soud k dispozici nájemní smlouvy ze dne 27. 1. 2016, 31. 12. 2018, 5. 6. 2019, 6. 12. 2019, 30. 6. 2020, 25. 9. 2020, 27. 12. 2020, 22. 2. 2021, 22. 4. 2021, 31. 5. 2021, 1. 7. 2021, 1. 8. 2021, 1. 9. 2021, 30. 9. 2021, 24. 10. 2021, 1. 12. 2021, 1. 1. 2022 a 1. 3. 2022. Těmito bylo prokázáno, že žalobce jako pronajímatel a žalovaní jako nájemníci si sjednali pronájem bytu v domě [adresa] v osadě [část obce], [územní celek]. Byla ujednána výše nájemného a jeho splatnost, vždy do posledního dne předešlého měsíce. Všechny nájemní smlouvy jsou datovány a podepsány. Z účastnické výpovědi žalovaného 2) soud zjistil, že je pravdou, že uzavřeli splátkový kalendář, ale dluh nespláceli z důvodu, že nemají dostatek finančních prostředků. Žalovaný 2) je hlášen na úřadu práce, bere 19.200 Kč měsíčně na syna a na mobilitu 900 Kč, přídavek na bydlení 11.000 Kč a na živobytí 10.000 Kč. Z [část obce] se odstěhovali, od příštího měsíce by mohli platit zase splátky, protože dcera [jméno] nastupuje do práce. Z účastnické výpovědi žalované 3) soud zjistil, že se žalobcem uznání dluhu podepsali, ale dluh nespláceli. Žalovaná 3) má měsíční příjem asi 2.500 Kč, pracuje o víkendech jako prodavačka, od příštího týdne má slíbenou práci v pivovaru, měla by mít příjem asi 25.000 Kč hrubého. Bere příspěvek v hmotné nouzi ve výši 10.000 Kč na celou domácnost. Jiné příjmy nemá. Podle § 2053 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Soud má za to, že žaloba byla podána zcela důvodně. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že žalovaná 1), žalovaný 2) a žalovaná 3) svůj dluh vůči žalobci co do důvodu a výše písemně uznali, přičemž žalovaný 2) a žalovaná 3) tuto skutečnost ve svých účastnických výpovědích potvrdili, proto soud v souladu s ust. § 2053 o. z. při svém rozhodování vycházel z právní domněnky, že dluh žalovaných v době uznání trval. Žalovaní pak v řízení nárok žalobce na zaplacení dlužné částky žádným způsobem nevyvrátili ani nezpochybnili, proto soud věc rozhodl toliko na základě předloženého uznání dluhu, aniž by se musel blíže zabývat vznikem dluhu a jeho rozsahem. Žalovaní 1), 2), 3) se zavázali uhradit žalobci dlužnou částku společně a nerozdílně ve splátkách, přičemž byla ujednána tzv. ztráta výhody splátek. Z účastnických výpovědí žalovaného 2) a žalované 3) pak bylo zjištěno, že splátky hrazeny nebyly, proto byl žalobce oprávněn obrátit se svým nárokem na soud, když nehrazením splátek se dluh žalovaných stal splatným. Neuhrazením dlužných částek ve lhůtě splatnosti, se žalovaní ocitli v prodlení, žalobci proto náleží také zákonný úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z., jehož výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a jenž byl přiznán v takové výši, v jaké byl žalovanými 1), 2), 3) písemně uznán. Z výše uvedeného důvodu soud žalobě v celém rozsahu vyhověl a zavázal žalované 1), 2), 3) společně a nerozdílně k úhradě dlužné částky 162.690 Kč s příslušenstvím ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když pro stanovení delší lhůty k plnění či plnění ve splátkách soud neshledal důvod, neboť žalovaným již tato možnost byla poskytnuta, přesto však svůj dluh žalobci řádně nespláceli. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud zcela úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení proti žalovaným 1), 2), 3), kteří ve věci úspěch neměli. Náklady žalobce spočívají v zaplaceném soudním poplatku 8.135 Kč a v nákladech nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 2 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. za 2 úkony (předžalobní upomínka, podání návrhu) po 300 Kč, tj. 600 Kč Celkem tedy byla žalobci na náhradě nákladů řízení přiznána částka 8.735 Kč, kterou jsou žalovaní 1), 2), 3) povinni uhradit společně a nerozdílně ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.