9 C 228/2023-124 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 10. 3. 2023 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 152.587,28 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že dne [datum] uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo], na základě které poskytl žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 200.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 96 měsíčních splátkách ve výši 2.761 Kč splatných vždy 15 dne v měsíci. Na základě žádosti ze dne 24. 3. 2020 byl počet splátek navýšen na 99. Žalobce účtuje žalovanému dlužné poplatky ve výši 1.500 Kč za výzvy k úhradě dlužných částek ve výši 500 Kč dne 30. 8. 2022, 19. 9. 2022 a 20. 10. 2022. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, dostal se tak do prodlení a žalobce úvěr ke dni [datum] zesplatnil. Žalovanému vznikl závazek zaplatit úrok z prodlení ve výši 7,40 %. Žalobce požaduje zaplatit dlužnou částkou ve výši 168.050,85 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 151.087,28 Kč, kapitalizovaného běžného úroku ve výši 14.378,61 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1.084,96 Kč a poplatku ve výši 1.500 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů. 3. Žalobce před uzavřením smlouvy, kterou sjednal spotřebitelský úvěr, s odbornou péči posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných o žalované straně, jakož i nahlédnutím do informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele. Na základě transakcí na běžném účtu měl žalovaný příjem 50.400 Kč, výdaje žalovaného činily 14.951,22 Kč měsíčně, žalovaný měl měsíční volnou platební kapacitu 35.448,78 Kč, ze které byl schopen hradit měsíční splátku 2.761 Kč úvěru. Žalobce provedl kontrolu transakcí klienta, kontrolou insolvencí, exekucí a dostupných registrů nebyly zjištěny žádné nestandartní transakce, platební neschopnost či zvýšené riziko možnosti nedostát svým závazkům. 4. Z předložené žádosti o založení postžirového účtu bylo zjištěno, že ji dne 9. 1. 2009 předložil žalovaný bance. Žalobce oznámil otevření účtu žalovanému přípisem ze dne 9. 1. 2009. 5. Ze smlouvy o úvěr ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 200.000 Kč. Strany si dohodly, že vyčerpaný a nesplacený úvěr nebo jeho část bude úročen pevnou úrokovou sazbou ve výši 7,40 %, roční procentní sazba náklad na spotřebitelský úvěr činí 7,65 % p. a. a celková částka, kterou je potřeba zaplatit činí 264.946,63 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr společně s úroky splácet v 96 měsíčních splátkách ve výši 2.761 Kč, vždy k 15. dni v měsíci. 6. Z výpisu z účtu za období 27. 8. 2019 do 31. 8. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 200.000 Kč. 7. Přípisem ze dne 17. 1. 2023 bylo žalovanému oznámeno zesplatnění úvěru. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dluhu. 8. Přípisem ze dne 15. 2. 2023 byl žalovaný vyzván k okamžitému zaplacení dluhu před podáním žaloby. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. 11. Z předložených důkazů bylo prokázáno, že žalobce před uzavřením smlouvy řádně zkoumal a vyhodnotil úvěruschopnost žalovaného, provedl šetření ohledně měsíčních příjmů a výdajů klienta. Z dostupných rejstříků a registrů nebyly zjištěny žádné negativní informace o neschopnosti žalovaného plnit své finanční závazky. Před uzavřením smlouvy bylo řádně ověřeno, že osobní a výdělkové poměry žalovaného umožňují placení měsíční splátky ve výši 2.761Kč. 12. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána zcela důvodně. Soud má za prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 200.000 Kč. Žalovaný neplnil svou povinnost, když úvěr řádně a včas nesplácel. Příslušenstvím pohledávky je úrok z úvěru, který byl součástí smluvních ujednání a úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobce žalovaný žádným způsobem nezpochybnil, ani nevyvrátil. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, že přiznal úspěšnému žalobci nárok na náhradu nákladů řízení v částce 47.541,66 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6.104 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 152.587,28 Kč sestávající z částky 7.220 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovné dle § 13 odst. 5 a. t. za cestu [obec] – [obec] a zpět v celkové výši 3.166 Kč za 404 km ujetých [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka], při průměrné spotřebě 6,4 l /100 km, ceně paliva 41,20 Kč a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 191/2023 Sb., dále náhrada za ztrátu času v trvání 10 × 30 minut á 100 Kč, tedy v částce 1.000 Kč (§ 14 odst. 2 a. t.) a 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 7.191,66 Kč (§14a a. t).