9 C 258/2022-59 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou doručenou soudu dne 1. 8. 2022 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 29 173,55 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba], (dříve pod názvem [právnická osoba] nebo [právnická osoba]) a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o [název smlouvy], v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a následně také poskytování kontokorentního úvěru [název úvěru] k tomuto běžnému účtu. Žalovaný porušil závazky ze smlouvy zejména tím, že překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. Banka proto zrušila žalovanému poskytování kontokorentního úvěru [název úvěru] a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 28 973,55 Kč převedla dne 15. 10. 2004 na nově otevřený úvěrový účet. O tomto banka žalovaného písemně informovala a žádala okamžité splacení zůstatku do 15. 10. 2004. Pohledávka nebyla žalovaným řádně a včas uhrazena. Dlužná částka se proto dále úročila úrokem s úrokovou sazbou pro nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu 30 % ročně. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2019 postoupena bankou na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 17. 7. 2019. Dlužná částka na úvěrovém účtu byla ke dni postoupení vyčíslena na částku 29 173,55 Kč, tj. dlužná jistina úvěru ve výši 28 973,55 Kč a 200 Kč poplatky a smluvní pokuta. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů. Ze smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že ji uzavřela banka [právnická osoba] a žalovaný, strany si sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného. Nedílnou součástí smlouvy jsou dispozice ke kontokorentnímu úvěru [název úvěru], všeobecné obchodní podmínky banky, úrokový lístek banky a sazebník banky, se kterými se žalovaný dle prohlášení ve smlouvě seznámil. V souladu s dodatkem ke smlouvě ze dne [datum] byl žalovanému k běžnému účtu poskytnut úvěrový limit ve výši 20 000 Kč. Žalovaný byl povinen udržovat na svém běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem odpovídající 50 % poskytnutého povoleného limitu, tj. 10 000 Kč a dále se žalovaný zavázal, že nepřekročí výši poskytnutého povoleného limitu. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla postoupena pohledávka za žalovaným z [právnická osoba], na žalobce. Původní věřitel postoupení oznámil žalovanému přípisem ze dne 3. 7. 2019. Předžalobní upomínkou ze dne 17. 4. 2020 vyzval právní zástupce žalobce žalovaného k úhradě dluhu. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána zcela důvodně. Soud má za prokázáno, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z., na základě které byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr do výše 20 000 Kč. Žalovaný neplnil svou povinnost, když úvěr řádně a včas nesplácel. Dluh za žalovaným byl postoupen na žalobce. Příslušenstvím pohledávky je úrok z úvěru, který byl součástí smluvních ujednání a úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobce žalovaný žádným způsobem nezpochybnil, ani nevyvrátil. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 912 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 168 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 29 173,55 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 2 300 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. realizovaných po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 400 Kč ve výši 1 344 Kč.