9 C 55/2023-30 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce domáhal zaplacení částky 11.000 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že žalovaný dne [datum] uzavřel se [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], sídlem [adresa], [ulice a číslo] (dále jen„ původní věřitel“), smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byla dne [datum] žalovanému na účet vyplacena půjčka 11.000 Kč. Žalovaný platby nehradil ani částečně, ocitl se tak v prodlení s hrazením závazků vyplývajících ze smlouvy o půjčce. Původní věřitel postoupil svou pohledávku vůči žalovanému na žalobce, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobce se domáhá zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 11.000 Kč. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] bylo prokázáno, že ji uzavřel žalovaný s původním věřitelem [právnická osoba] [anonymizováno]. Dle smlouvy mu byla na účet vyplacena částka 11.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit společně s půjčkou náklady v částce 12.867 Kč, celkem tedy 23.867 Kč, a to v 24 měsíčních splátkách po 995 Kč. Z výpisu z účtu původního věřitele bylo zjištěno, že dne [datum] bylo na účet žalovaného vyplacena částka 11.000 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo prokázáno, že předmětná pohledávka byla smluvně postoupena z původního věřitele na žalobce. Předžalobní výzvou ze dne [datum] byl žalovaný vyzvána k zaplacení dluhu před podáním žaloby. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána zcela důvodně. Soud má za prokázáno, že původní věřitel a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě které poskytl původní věřitel žalovanému finanční prostředky. Smlouvou o postoupení pohledávek přešla pohledávka vůči žalovanému na žalobce. Žalovaný finanční prostředky řádně nevrátil v dohodnuté době, dluží částku 11.000 Kč. Včasným neuhrazením se žalovaný dostal s úhradou do prodlení, žalobci tak vznikl nárok na úroky z prodlení dle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný žádným způsobem nárok žalobce nezpochybnil ani nevyvrátil. S ohledem na uvedené skutečnosti soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9.420,95 Kč, což představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, podání žaloby) po 300 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) a. t.), 3x režijní paušál po 100 Kč (§ 14b odst. 5a) a. t.), za 1 úkon (účast u jednání) po 1.540 Kč (§ 7 a. t.), 1x režijní paušál po 300 Kč (§ 13 odst. 4 a. t.), cestovné (§ 13 odst. 5 a. t.) za cestu [obec] – [obec] a zpět v celkové výši 2.784,75 Kč za 390 km ujetých [značka automobilu], [registrační značka] při průměrné spotřebě 4, 4/100 km a ceně 44,10 Kč za litr paliva a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., dále náhrada za ztrátu času v trvání 13 × 30 minut á 100 Kč, v celkové částce 1.300 Kč (§ 14 odst. 2 a. t.) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 1.496,20 Kč (§14a a. t).