12 C 277/2023-34 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou doručenou soudu dne 7. 6. 2023 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 2.071,49 EUR s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že dne [datum] byla mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem uzavřena úvěrová smlouva, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr 16.000 EUR na úvěrovém účtu [číslo] s úrokem 6,8 % ročně. Žalovaný však nedodržel smluvní podmínky, a proto žalobce celý dluh zesplatnil dopisem ze dne 5. 11. 2021. Následně pak žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k plnění, pro nečinnost žalovanému však musela být podána žaloba. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce jako věřitel uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 16.000 EUR, žalovaný se zavázal dluh splácet. Mezi účastníky byl sjednán úrok ve výši 6,8 % ročně. Z výzev k úhradě bylo zjištěno, že žalobce žalovaného opakovaně vyzýval k plnění dluhu. Z přípisu ze dne 5. 2. 2021 bylo zjištěno, že žalobce zesplatnil úvěr pro porušení povinnosti žalovaným a žalovaného vyzval k úhradě dluhu. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána zcela důvodně. Soud má prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 16.000 EUR. Žalovaný neplnil svou povinnost, když úvěr řádně a včas nesplácel. Příslušenstvím pohledávky je úrok z úvěru, který byl součástí smluvních ujednání a úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobce žalovaný žádným způsobem nezpochybnil, ani nevyvrátil. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 19.908 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.963 Kč, nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2.071,49 EUR sestávající z částky 3.100 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. (převzetí zastoupení, výzva k plnění, sepis žalovy, účast na jednání soudu), dále žalobce požadoval přiznání 21 % DPH 2.856 Kč a cestovné doložené ve výši 1.489 Kč Celkem tak činí náklady řízení na straně žalobce 19.908 Kč, toto bylo také přiznáno.