12 C 335/2021-75 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou soudu podanou dne 14. 12. 2021 se žalobce domáhá uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu dlužnou částku 23.925 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena kupní smlouva, na základě které byl žalovaný povinen zaplatit žalobci částku 770.891 Kč do 8. 7. 2019. Žalovaný uhradil pouze část kupní ceny, dne 9. 7. 2019 byla uhrazena částka 475.891 Kč, dne 16. 7. 2019 částka 124.109 Kč, dne 4. 10. 2019 částka 50.000 Kč, dne 23. 9. 2020 částka 53.966 Kč, dne 28. 7. 2021 částka 20.000 Kč a dne 23. 9. 2021 částka 23.000 Kč. K úhradě tak zbývá 23.925 Kč, kdy žalovaný byl opakovaně upomínán písemně i telefonicky. Na základě toho pak žalobce podal žalobu, kdy požadoval po žalovaném úhradu dlužné jistiny a příslušenství v podobě úroků z prodlení, které následně upřesnil žalobou a v části přesahující zákonný úrok z prodlení z jednotlivých splátek pak žalobu vzal zpět.2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, proti kterému podal žalovaný odpor, v němž uvedl, že při prodeji pozemku byla mezi účastníky uzavřena ústní dohoda na postupném splácení kupní ceny. Takto bylo také spláceno a zbytek kupní ceny ve výši 23.925 Kč bude uhrazen v co nejkratší době.3. Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 29. 3. 2022, č.j. 12 C 335/2021-34, pak bylo rozhodnuto o oprávněnosti nároku žalobce. Do tohoto rozsudku bylo podáno odvolání ze strany žalovaného a následně usnesením , soud, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, byl rozsudek zrušen a vrácen z procesních důvodů zpět.4. Ve věci bylo nařízeno jednání, k němuž se žalovaný opět nedostavil a nadále zůstal ve věci nečinný.5. Po provedeném dokazování pak soud dospěl k následujícím závěrům.6. Z předložených listinných důkazů bylo zjištěno, že žalobce a žalovaný jsou obchodními společnostmi, kdy kupní smlouvou uzavřenou mezi žalobcem a žalovaným dne , datum, je prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva, jejímž obsahem je převod vlastnického práva žalobce k pozemkům ve smlouvě označeným na žalovaného. Mezi účastníky byla sjednána kupní cena ve výši 637.100 Kč bez DPH, splatná na základě vystaveného daňového dokladu.7. Z faktury č. , číslo, ze dne 24. 6. 2019 bylo zjištěno, že byla vystavena faktura na částku 770.891 Kč, která zahrnuje základ 637.100 Kč a 21% DPH ve výši 133.791 Kč, tedy celkem byla vystavena faktura na částku 770.891 Kč se splatností dne 8. 7. 2019, tuto fakturu podle podpisu převzal za žalovaného , jméno FO, – jednatel společnosti žalované.8. Z písemné korespondence bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby opakovaně vyzýván k úhradě dluhu.9. V průběhu řízení pak zástupce žalobce upřesnil požadované příslušenství a částečně toto vzal zpět, kdy o části tohoto zpětvzetí bylo soudem již pravomocně rozhodnuto (co do uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci 10% úrok z prodlení z částky 20.000 Kč od 23. 9. 2021 do zaplacení), přičemž zpětvzetí bylo učiněno i ohledně uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci 10% úrok z prodlení z částky 3.000 Kč od 23. 9. 2021 do zaplacení, o čemž dosud nebylo rozhodnuto, a proto soud i v tomto rozsahu řízení zastavil pro zpětvzetí.10. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, kdy bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva, na základě které se žalovaný zavázal žalobci uhradit kupní cenu ve výši 770.891 Kč se splatností dne 8. 7. 2019, na kupní cenu pak poukázal jednotlivé splátky, kdy však již od 9. 7. 2019 byl v prodlení s úhradou dluhu. Žalovaný dluží žalobci částku 23.925 Kč s příslušenstvím v podobě kapitalizovaných úroků z prodlení z částek, zmenšujících se postupně na základě částečných plnění ze strany žalovaného, kdy dosud je v prodlení s plněním částky 23.925 Kč, žalobce pak požaduje přiznání úroku z prodlení z této částky od 24. 9. 2021 do zaplacení, což soud považuje za důvodné. Žalobce pak soudu upřesnil požadovanou výši příslušenství v kapitalizované podobě v závislosti na tom, jak se výše dlužné jistiny snižovala, kdy toto kapitalizoval na částku 21.165 Kč, kdy dosud žalovaný dluží žalobci 23.925 Kč, kde požaduje žalobce úrok z prodlení z této jistiny od 24. 9. 2021 do zaplacení. Kapitalizované příslušenství pak sestává z úroku z prodlení, kdy žalobce požadoval 10% úrok z prodlení ročně z částky 295.000 Kč od 10. 7. 2019 do 15. 7. 2019 ve výši 485 Kč, 10% úrok z prodlení ročně z částky 170.891 Kč od 17. 7. 2019 do 3. 10. 2019 ve výši 3.699 Kč, 10% úrok z prodlení ročně z částky 120.891 Kč od 24. 9. 2020 do 27. 7. 2021 ve výši 11.725 Kč, dále pak žalobce požadoval 8,25% úrok z prodlení ročně z částky 66.925 Kč od 24. 9. 2020 do 27. 7. 2021ve výši 4.644 Kč, 8,5% úrok u prodlení ročně z částky 46.925 Kč od 29. 7. 2021 do 22. 9. 2021 ve výši 612 Kč, celkem tedy částku 21.165 Kč. Z částky 23. 925 Kč – nedoplatku jistiny pak požaduje běžící úrok z prodlená ve výši 8,75 % ročně od 24. 9. 2021 do zaplacení. Vzhledem k tomu, že do prodlení se podle soudu žalovaný dostal 9. 7. 2019, kdy výše úroku z prodlení k tomuto datu činila 10 %, soud nároku žalobce ohledně úroku z prodlení v jeho kapitalizované i běžící podobě vyhověl, kdy žalobce požaduje méně, než by mohl chtít.11. Po právní stránce soud dospěl k následujícímu:12. Podle § 2079 z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.13. Podle § 1930 o.z., dluh se plní vcelku. Nabízí-li dlužník částečné plnění, musí je věřitel přijmout, neodporuje-li to povaze závazku nebo účelu smlouvy, pokud tento účel musel být dlužníku alespoň zřejmý. Věřiteli tím nevzniknou žádné jiné povinnosti. Dlužník nahradí věřiteli zvýšené náklady způsobené mu částečným plněním.14. Podle § 1932 o.z., má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli a věřitel s tím souhlasí.15. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.16. Podle § 1970 o.z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.17. Ve vztahu k výše uvedenému pak soud dospěl k závěru, žalobce a žalovaný uzavřeli kupní smlouvu, kdy mezi účastníky byla sjednána kupní cena ve výši 770.981 Kč splatná do 8. 7. 2019, dne 9. 7. 2019 se žalovaný dostal do prodlení s plněním dluhu. Dále bylo prokázáno, že žalobce žalovaným zaplacené splátky započítal na jistinu, ač by byl oprávněn tato plnění započítat na úroky z prodlení. Soud proto žalobě vyhověl.18. Dále pak soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to v souladu s ustanovením § 142 o.s.ř., kdy úspěšný účastník má právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému.19. Ve věci úspěšnému žalobci vznikly náklady za zaplacený soudní poplatek 1.200 Kč.20. Za řízení před soudem I., stupně před vydáním prvního rozsudku pak náklady řízení představuje odměna advokáta za právní zastoupení ve věci podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., která za jeden úkon právní pomoci činí 2.060 Kč, ve věci byly účtovány tři úkony právní pomoci – převzetí příprava zastoupení, sepis žaloby a zastoupení u jednání, ač mohlo být účtováno více, přiznáno bylo tedy 2.060 Kč x 3, ke každému úkonu právní pomoci náleží náhrada hotových výloh ve výši 300 Kč. Dále pak náleží náhrada za promeškaný čas strávený na cestě k soudu a zpět do sídla advokáta ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu cesty, kdy účtováno bylo 10 půlhodin na cestě k soudu a zpět. Dále náleží cestovné, účtované zástupcem žalobce ve výši 2.931 Kč, kdy opět soud dospěl k závěru, že cestovné bylo žádáno v nižší částce, než bylo možno. Soud při svém výpočtu vyšel z toho, že náhrada za použití motorového vozidla spočtená z průměrné spotřeby dle technického průkazu činí: Spotřeba PHM 15,2/9,4/11,5 [l/100km], cena pohonných hmot podle vyhlášky činí 37,1 Kč/l, sazba základní náhrady za opotřebení vozu činí 4,7 Kč/km, kdy ujeto bylo 320 km na trase , adresa, – zpět, cestovné tak činí 2.932,59 Kč, kdy soud přiznal to, co zástupce žalobce žádal. Celkové náklady řízení za tuto část soudního řízení tak činí 12.211 Kč.21. Po podání odvolání pak náklady řízení žalobci vzniklé představuje odměna za zastoupení u jednání odvolacího soudu dne 31. 10. 2023 ve výši 2.060 Kč + náhrada hotových výloh (režijní paušál) 300 Kč, dále pak náleží náhrada za použití motorového vozidla při průměrné spotřebě dle TP: 5,7 [l/100km], ceně pohonných hmot 41,2 Kč/l a sazbě základní