7 C 263/2023-25 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 17. 7. 2023 se žalobkyně domáhala zaplacení dlužné částky 12.800 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že dne [datum] s žalovaným uzavřela smlouvu o podnikatelském úvěru, dle které mu poskytla úvěr ve výši 10.000 Kč, který měl být splacen 25. 12. 2022. Podle článku 3.1 smlouvy byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 % za každý den čerpání úvěru do jeho úplného splacení, v daném případě 200 Kč denně, žalobkyně požaduje tento poplatek za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti ve výši 2.800 Kč. Žalovaný úvěr nesplatil a nereagoval na předžalobní výzvu. Úvěr byl poskytnut z účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného, žalovaný neposkytl ani částečnou úhradu. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů. 3. Z předložené smlouvy o podnikatelském úvěru [číslo] ze dne [datum] bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným jako podnikatelem byla uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru, dle které žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 10.000 Kč na 14 dnů ode dne čerpání, podle článku 3.1.3 smlouvy byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 % denně z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru, den konečné splatnosti úvěru byl dohodnut na 25. 12. 2022, žalovaný smlouvu podepsal kódem SMS verifikace [číslo]. Z ověření bankovního účtu a z potvrzení o provedené platbě ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalovaný z bankovního účtu, který uvedl ve smlouvě provedl verifikační platbu ve výši 1 Kč a na tento bankovní účet mu žalobkyně odeslala částku 10.001 Kč. Žalovaný žalobkyni neposkytl ani částečnou úhradu, nereagoval na předžalobní výzvu ze dne 12. 6. 2023. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že návrh byl v daném případě podán zcela důvodně. Soud má za prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10.000 Kč za poplatek 2.800 Kč (částka 200 Kč denně za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti dne 25. 12. 2022). Žalovaný neplnil svou povinnost, když úvěr řádně a včas nesplácel. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobkyně žalovaný žádným způsobem nezpochybnil, ani nevyvrátil, neposkytl ani částečné plnění, proto soud návrhu v celém rozsahu vyhověl. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7.769,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 800 Kč sestávající z částky 1 620 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání návrhu), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 760 Kč ve výši 1 209,60 Kč. Žalovaný je povinen náklady řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).