9 C 322/2023-44 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou doručenou soudu dne 30. 8. 2023 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 24.049,21 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že žalobce na základě žádosti o [právnická osoba ] [anonymizováno] kartu [číslo] ze dne [datum] uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] k [právnická osoba ] [anonymizována dvě slova]. Žalobce umožnil žalovanému čerpat peněžní prostředky do výše úvěrového limitu ve výši 20.000 Kč. Žalovaný čerpal peněžité prostředky zejména prostřednictvím kreditní karty. Takto čerpané prostředky byly úročeny úrokovou sazbou ve výši 19,90 % ročně a žalovaný byl povinen úvěr splácet. Na základě opakovaného porušování povinnosti žalovaného splácet řádně a včas své peněžité závazky vůči žalobci byla žalovanému odeslána 18. 7. 2022 poslední výzva k zaplacení dlužné částky. Žalovaný nic neuhradil, proto žalobce k 25. 10. 2022 prohlásil dluh za splatný. Žalovaný dluží jistinu ve výši 24.049,21 Kč, kapitalizovaný běžný úrok ve výši 1.752,20 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2.046,75 Kč. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů. Ze žádosti o poskytnutí úvěru soud zjistil, že žalovaný požádal o úvěr ve výši 20.000 Kč, uvedl, že je studen, svobodný, dosažené vzdělání má střední ukončené maturitou, počet nezaopatřených dětí 0, způsob bydlení u rodičů. Příjmy měsíčně uvedl 5.700 Kč. Ze smlouvy o úvěr k [právnická osoba ] [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 20.000 Kč. Strany si dohodly úrokovou sazbou ve výši 19,90 % ročně, splatnost měsíčních splátek k 25. dni v měsíci s tím, že minimální výše měsíční splátky je 5 % z částky vyčerpané ke dni vystavení výpisu, vždy alespoň 500 Kč. Celková částka k zaplacení 22.598,86 Kč RPSN 26,74 %. Přípisem ze dne [datum] bylo žalovanému oznámeno zesplatnění úvěru. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dluhu. Žalobce soudu předložil historii úvěrového účtu, ze které jsou patrné splátky žalovaného, čerpání žalovaného, kapitalizace úroků včetně jejich přirůstání k jistině a účtované poplatky. Žalobce před uzavřením smlouvy, kterou sjednal spotřebitelský úvěr, s odbornou péči posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných o žalované straně, jakož i nahlédnutím do informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele. Navýšení úvěrového limitu bylo schváleno ve standardním procesu, když vnitřním systémem žalobce bylo vyhodnoceno, že u žalované strany byla dána dostatečná platební kapacita pro splátku úvěru ve výši 1.000 Kč (5% z limitu) měsíčně. Při posuzování bonity a úvěruschopnosti žalovaného byla během schvalování úvěru posuzována zejména finanční situace, zadluženost žalovaného, risk KO kritéria. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Z předložených důkazů bylo prokázáno, že žalobce před uzavřením smlouvy řádně zkoumal a vyhodnotil úvěruschopnost žalovaného, provedl šetření ohledně měsíčních příjmů a výdajů klienta. Z dostupných rejstříků a registrů nebyly zjištěny žádné negativní informace o neschopnosti žalovaného plnit své finanční závazky. Před uzavřením smlouvy bylo řádně ověřeno, že osobní a výdělkové poměry žalovaného umožňují placení měsíční splátky ve výši 1.000 Kč. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána zcela důvodně. Soud má za prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20.000 Kč. Žalovaný neplnil svou povinnost, když úvěr řádně a včas nesplácel. Příslušenstvím pohledávky je úrok z úvěru, který byl součástí smluvních ujednání a úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobce žalovaný žádným způsobem nezpochybnil, ani nevyvrátil. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.414 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 962 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24.049,21 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč.