23 C 64/2025-12 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou ze dne , datum, , doplněnou dne , datum, , se žalobce domáhá zrušení vyživovací povinnosti k žalovanému k datu 1. 9. 2025, a to z důvodu, že žalovaný se vyučil a nastoupil do zaměstnání.2. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že s podanou žalobou souhlasí.3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení soudního jednání, neboť o žalobě lze rozhodnout toliko na podkladě listinných důkazů a účastníci k výzvě soudu učiněné dle ust. § 115a o.s.ř. se k takovému postupu nevyjádřili, ač byli soudem poučeni o tom, že v takovém případě bude mít soud za to, že s projednáním věci bez nařízení soudního jednání souhlasí.4. Vyživovací povinnosti žalobce k žalovanému byla stanovena rozsudkem zdejšího soudu ze dne , datum, , č.j. , sp. zn., . Z výučního listu vystaveného , právnická osoba, , adresa, , příspěvková organizace, dne 16. 6. 2025, vzal soud za prokázané, že žalovaný ukončil úspěšně vzdělávací program středního vzdělávání v oboru vzdělání , název, a získal tak střední vzdělání s výučním listem. Z pracovní smlouvy a z dohody o smluvní mzdě vzal soud za prokázané, že žalovaný uzavřel pracovní poměr se společností , právnická osoba, . s nástupem do práce ke dni 1. 9. 2025.5. Podle § 910 odst. 1 občanského zákoníku, předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.6. Podle § 911 občanského zákoníku, výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.7. Podmínkou vzniku práva na výživné je objektivní neschopnost oprávněného se sám živit. Vyživovací povinnost osoby ze zákona k výživě povinné tak trvá po celou dobu, kdy oprávněná osoba není schopna se sama živit.8. V projednávaném případě byla žalobci vyživovací povinnost k žalovanému stanovena v době, kdy byl žalovaný nezletilý a kdy se vzhledem ke svému nízkému věku nebyl schopen sám živit. Z provedeného dokazování vyplynulo, že v mezidobí žalovaný ukončil přípravu na budoucí povolání studiem na střední škole a že ke dni 1. 9. 2025 nastoupil do zaměstnání.9. Žalovaný tak má objektivně možnost získávat prostředky pro vlastní obživu prací v řádně uzavřeném pracovním poměru a je tedy nadále schopen se sám živit. Lze tak konstatovat, že vyživovací povinnost žalobce k žalovanému zanikla nejpozději dne 1. 9. 2025, kdy žalovaný nastoupil do zaměstnání.10. Soud proto podané žalobě vyhověl a vyživovací povinnost žalobce k žalovanému zrušil.11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, je uvedeno výše, neboť žalobci v tomto řízení žádné náklady nevznikly.