9 C 69/2023-191 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou ze dne , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým soud určí, že závěť , jméno FO, , narozené , datum, , zemřelé dne , datum, , sepsané ve formě notářského zápisu pod sp. zn. , sp. zn., je neplatná a že se určuje, že , Jméno žalobkyně, , narozená , Datum narození žalobkyně, , je dědičkou po zůstavitelce , jméno FO, , zemřelé , datum, .2. V odůvodnění žaloby je uvedeno, že žalobkyně obdržela , datum, usnesení Okresního soudu ve , adresa, ze dne , datum, č.j. , spisová značka, , kterým jí bylo uloženo, aby do dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení podala u nadepsaného soudu žalobu na určení, že pozůstalá žalobkyně je dědicem, což touto žalobou činí.3. Žalobkyně je matkou zůstavitelky , jméno FO, . Zůstavitelka v době úmrtí žila v registrovaném partnerství s žalovanou, byla bezdětná. Dále se v žalobě uvádí, že se žalobkyně vyjádřila k usnesení Okresního soudu ve , adresa, , doručené prostřednictvím , tituly před jménem, , jméno FO, , notáře, který ji vyrozuměl, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení vyjádřila písemně k pravosti a platnosti závěti. Žalobkyně se k tomu vyjádřila , datum, , kdy považovala závěť sepsanou formou notářského zápisu notářem , tituly před jménem, , jméno FO, , datum, za neplatnou, a to ze dvou důvodů vzhledem ke zdravotnímu stavu zůstavitelky ke dni sepsání závěti a dále pro rozpor s dobrými mravy. Dále se zde uvádí, že zůstavitelce byl zjištěn v , datum, , diagnóza, , který byl neoperabilní. Řešení bylo pouze pomocí chemoterapie, velkou naději zůstavitelce nedávali. Žalobkyně dceři pomáhala vyřizovat dávky přes svou známou v péči o ni. Od počátku se snažila pomáhat při ošetřování dcery, která těžce snášela svůj zdravotní stav i po psychické stránce. Těžce snášela i chemoterapii, s nemocí bylo spojeno nechutenství, špatné trávení, další vnitřní orgány tumor utlačoval. V , datum, lékaři konstatovali, že zdravotní stav dcery je beznadějný, nemoc byla ve čtvrtém stádiu, vyskytly se metastázy. Dále žalobkyně tvrdí, že v době, kdy byl sepsán notářský zápis o závěti, nemohla již téměř chodit a i porovnáním podpisu na závěti podpisy na dřívějších listinách, kdy byla zdráva, je poznat zhoršující se zdravotní stav. Dále poukazuje na to v žalobě žalobkyně, že , datum, její dcera uzavřela s žalovanou registrované partnerství. Žalobkyně se domnívá, že obsah závěti je v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně je toho názoru, že by zůstavitelka nikdy sama svobodně závěť ve prospěch žalované nezanechala, protože za účelem toho, aby byla partnerka zajištěna, uzavřela s žalovanou po sdělení lékařů o její nemoci registrované partnerství, ačkoliv před tím o tom nikdy neuvažovala, pokud byla zdráva. Žalobkyně dále poukazovala na to, že zhruba rok před tím, než její dcera onemocněla, zjistila, že jí je partnerka nevěrná. Ta původně odešla ze společné domácnosti, následně se vrátila. Dcera by nikdy z dědictví nevyloučila svou matku – žalobkyni s ohledem na to, že si byla vědoma toho, že ji vychovávala spolu s bratrem sama po rozvodu bez manžela. Společně pomáhala s rekonstrukcí domu v , adresa, , kde zpočátku bydlela i její matka, tedy žalobkyně, která na rekonstrukci poskytla i značné finanční částky. Jednalo se o dům po matce. Žalobkyně, kde nyní žije, tak tento dům žalobkyně i pro dceru zastavila. Dcera od ní obdržela částku zhruba , částka, , z toho , částka, na osobní automobil. Do domu, kde bydlela zůstavitelka, měla žalobkyně od počátku přístup, společně vybavovali dům nábytkem a dalšími věcmi, stejně jako přilehlou zahradu. Žalobkyně se z tohoto domu odstěhovala do jiného domu v , adresa, , aby pečovala o svoji matku. Zpočátku po zjištění nemoci se žalobkyně společně s žalovanou o dceru starala, vařila jí. S ohledem na to, že se nepohodly ohledně péče, byl jí znemožněn přístup do domu, byly vyměněny zámky. Od této doby se s dcerou žalobkyně vídala pouze bez vědomí její partnerky. Dcera se jí svěřovala při těchto návštěvách s tím, jak bude naloženo s jejím majetkem po smrti. Za tím účelem podle tvrzení žalobkyně, co jí sdělila dcera, obě obmyslela ve své životní pojistce a penzijním pojištění a později chtěla čerpání životní pojistky převést pouze na žalobkyni. Tuto informaci sdělila bývalé přítelkyni , jméno FO, a jejímu otci. Žalobkyně se se svou dcerou zůstavitelkou naposledy viděla koncem , datum, . Neměla možnost s ní telefonicky hovořit, na její SMS dcera neodpovídala. Zprávy za ni psala její partnerka. Když byla dcera hospitalizována počátkem , datum, , byť byla žalobkyně v nemocnici, nesměla dceru navštívit, byla u ní partnerka, ta si to nepřála a matka nechtěla, aby se dceři přitížilo. Když dcera umírala, žalovaná jí to nedala na vědomí, nemohla se tedy s dcerou rozloučit. Zachovala se k žalobkyni jako matce zemřelé naprosto bezcitně. Po smrti dcery žádala žalobkyně přístup do domu, aby zjistila, v jakém stavu je dům, chtěla vidět, jak je to se splátkami hypotéky, chtěla si odvézt své věci. Vycházela z toho, že je zákonnou dědičkou a má k tomu právo. Žalovaná toto odmítla, některé věci později vydala, jiné uvedla v dědictví.4. Žalobkyně dále v žalobě tvrdí, že žalovaná věděla, že její dcera umírá a za tím účelem s ní účelově uzavřela registrované partnerství. Evidentně jí nestačilo, že by zdědila polovinu majetku dcery žalobkyně, k čemuž ona sama nikdy nepřispěla, proto jí zamezila přístup k dceři a jejím přátelům, nikdo nemohl kontrolovat, jak se o zemřelou stará. Nevěděl, zda bývá dcera při plném vědomí nebo je pod vlivem , lék, . Zemřelá dcera byla zcela závislá na své partnerce, kdy jí tato kontrolovala mobilní telefon, neměla později k dispozici vůz, do domu se nedostal nikdo bez vědomí partnerky a nelze tak považovat za takové situace skutečnost, že právní jednání pro případ její smrti, kdy určila jako univerzální dědičku právě tuto partnerku, bylo prosto všeho nátlaku a bez donucení, proto navrhla, aby soud žalobě vyhověl. Žalobkyně na doplnění svého podání uvedla, že na vytvoření majetku, jež se měl stát předmětem dědictví, neměla žalovaná sebemenší zásluhu, do vztahu nic nepřinesla, společnými silami nevytvořila. Navíc bylo žalobkyní zjištěno, že z účtu její dcery zmizela značná část finančních prostředků z vyplacené pojistky , datum, . Dále byl prodán v , datum, osobní automobil , vozidlo, , který vlastnila zemřelá, na který jí žalobkyně půjčila , částka, . Žalobkyně uvedla, že dům, ve kterém žila zemřelá dcera, byl zakoupen v roce , rok, . Žalobkyně prodala byt v , adresa, , měla dostatek finančních prostředků, aby mohla dceru podpořit, proto přispěla částkou , částka, , v domě bydlela, měla tam svůj pokoj. Do domu měla přístup zhruba do konce března , rok, , pak jí byl přístup znemožněn. Žalobkyně navrhla svědky, kteří by měli prokázat, jaký byl vztah mezi ní a její dcerou, případně jaké informace žalobkyně od dcery získala. Dále v tomto dodatku uvádí, že má špatné vztahy se svým synem. Dceři pomohla s rekonstrukcí. Svým vnoučatům, dětem syna, spořila, kdy tyto platby naposledy odeslala v březnu , rok, , protože se syn k ní začal chovat nevybíravě, nadával jí, tvrdil jí, že patří do blázince. Poukazuje na to, že má znemožněn styk s vnoučaty a na to, že ani žalované ani synovi se snachou nepřišlo na mysl, že také ona tím, že jí umírá dítě, trpí. Nebyl jí nikdo oporou v okamžiku nejtěžším, spíše naopak. Syn vyměnil zámek u domu, což se dozvěděla až z vyjádření žalované.5. Žalobkyně dále v podání uvádí, že pokud by byla žalovaná takovou morální osobou, jak tvrdí, kdy měla být její dceři po celé roky psychickou a fyzickou oporou, tak by se jistě snažila, aby došlo před smrtí její partnerky k narovnání vztahů mezi ní a matkou, snažila by se, aby se matka mohla s dcerou před smrtí rozloučit, aby společně mohli sdílet hoře a podílet se na posledním rozloučením, nic takového se nestalo.6. Žalobkyně dále poukázala na to, že chování žalované, a tudíž i závěti, jsou v rozporu s dobrými mravy, když žalovaná její dceru natáčela na videa v době, kdy se necítila dobře a zveřejňovala tato videa, nutila ji jíst s tím, že jí i na těchto videích peskovala. Je pravdou, že žalovaná následně odmítla s žalobkyní jakkoliv komunikovat. Zůstavitelce dala na výběr, že se má rozhodnout mezi ní a matkou, nechala vyměnit zámek u dveří, nedostala se do domu své dcery žalobkyně. Kromě žalované s žalobkyní nekomunikoval ani syn ani snacha, nemohla vídat vnoučata. To vše bylo díky přístupu žalované k žalobkyni. Žalobkyně dále uvádí, že krutý až bezcitný přístup žalované, syna a snachy k žalobkyni se projevil i v poslední chvíli zůstavitelky, kdy jí neumožnili se vidět s matkou a rozloučit se spolu. Argumenty, že si to přála sama zůstavitelka jsou zcela liché vzhledem ke vztahu matky a dcery. Žalovaná neoznámila žalobkyni úmrtí dcery, neumožnila se podílet na posledním rozloučení. Nebylo jí sděleno, jak naložila s ostatky dcery, kdy až v průběhu řízení jí bylo sděleno, že bylo vytvořeno hrobové místo v , místo, , kde je uložena urna s jejími ostatky. Žalobkyně uvádí, že chování žalované k zůstav