Zákon občanský zákoník · 89/2012 Sb. · § 1673 · Občanské právo
Stručně: Paragraf 1673 občanského zákoníku upravuje situace, kdy soud odkáže dědice s domněle slabším právním důvodem k podání žaloby, aby si své dědické právo uplatnil, a to zejména v případech, kdy existuje dědická smlouva, závěť nebo vydědění.
§ 1673 Výhrada soupisu
(1) Proti dědici, který se opírá o dědickou smlouvu nepopřenou co do pravosti, se k podání žaloby odkáže každý dědic ze závěti nebo dědic zákonný. Proti dědici, který se opírá o závěť nepopřenou co do pravosti, se odkáže k podání žaloby každý zákonný dědic.
(2) Uvede-li zůstavitel důvod vydědění, odkáže se k podání žaloby potomek, který tvrdí, že byl vyděděn neprávem. Není-li důvod vydědění uveden, odkáže se k podání žaloby ten, kdo má dědit na jeho místě.
Paragraf 1673 občanského zákoníku upravuje situace, kdy soud odkáže dědice s domněle slabším právním důvodem k podání žaloby, aby si své dědické právo uplatnil, a to zejména v případech, kdy existuje dědická smlouva, závěť nebo vydědění.
Co to znamená v praxi
Pokud se někdo opírá o dědickou smlouvu, jejíž pravost nikdo nezpochybňuje, a jiný dědic (ze závěti nebo zákonný) s tím nesouhlasí, soud odkáže tohoto druhého dědice k podání žaloby.
Podobně, pokud existuje závěť, jejíž pravost není zpochybněna, a zákonný dědic s ní nesouhlasí, soud odkáže zákonného dědice k podání žaloby.
Jestliže zůstavitel uvedl důvod vydědění a potomek tvrdí, že byl vyděděn neprávem, soud odkáže tohoto potomka k podání žaloby.
Pokud důvod vydědění není uveden, soud odkáže k podání žaloby toho, kdo by měl dědit na místě vyděděného.