6 C 159/2020-44 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 30. 4. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 888 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) uzavřel s žalovaným smlouvu o sdružených službách dodávky plynu ze dne 13. 1. 2014 a na jejím základě dodával žalovanému energie a související služby na odměrném místě [ulice a číslo], [PSČ] [obec]. Žalovaný se ve smlouvě zavázal dodaný plyn odebírat a uhradit za něj dohodnutou platbu v souladu se smlouvou, právními předpisy a všeobecnými obchodními podmínkami. Na základě smlouvy právní předchůdce žalobkyně vyúčtoval žalovanému dodané energie dle smlouvy za období od 1. 9. 2016 do 1. 8. 2017, a to fakturou [číslo] na částku 16 885 Kč, která byla splatná dne 20. 9. 2017. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný nezaplatil ani za dodávky plynu realizované v období od 2. 8. 2017 do 23. 10. 2017 ve výši 718 Kč, které právní předchůdce žalobkyně vyúčtoval fakturou [číslo] na částku 718 Kč, splatnou dne 10. 11. 2017. Žalobkyně dále požaduje po žalovaném zaplacení smluvního poplatku v celkové výši 285 Kč za odeslání tří upomínek po 95 Kč, a to v souladu s všeobecnými obchodními podmínkami (článek II. bod 7 písm. c) a článek VI. bod 2 písm. a)). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Dopisem ze dne 12. 3. 2020 bylo postoupení pohledávky oznámeno žalovanému. Žalovaný na tento svůj dluh vůči žalobkyni nic nezaplatil, přestože byl k tomu žalobkyní vyzván před podáním žaloby k soudu předžalobní upomínkou ze dne 12. 3. 2020. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud dospěl k závěru, že v této věci jsou splněny podmínky ust. § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. Skutkový stav tvrzený žalobkyní v žalobě vzal soud za zjištěný a za prokázaný na základě předložené Smlouvy o sdružených službách dodávky plynu ze dne 13. 1. 2014. Žalobkyně na základě této smlouvy dodávala žalovanému plyn do odběrného místa na adrese [adresa]. Z předložené faktury [číslo] ze dne 6. 9. 2017, kterou žalobkyně vystavila za dodávky v období od 1. 9. 2016 do 1. 8. 2017, byl zjištěn nedoplatek ve výši 16 885 Kč. Faktura byla splatná dne 20. 9. 2017. Z předložené faktury [číslo] ze dne 27. 10. 2017, kterou žalobkyně vystavila za dodávky v období od 2. 8. 2017 do 23. 10. 2017, byl zjištěn nedoplatek ve výši 718 Kč. Faktura byla splatná dne 10. 11. 2017. Upomínkami ze dne 7. 4. 2017, ze dne 24. 5. 2017 a ze dne 26. 9. 2017 byl žalovaný vyzýván k úhradě dluhu v souladu s všeobecnými obchodními podmínkami (článek II. bod 7 písm. c) a článek VI. bod 2 písm. a)) a ceníkem bylo odeslání upomínek k úhradě dluhu zpoplatněno částkou 95 Kč za upomínku. Žalovaný na celkovou dlužnou částku 17 888 Kč žalobkyni nic neuhradil, přestože byl k úhradě dluhu žalobkyní vyzván. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017 a připojené přílohy ke smlouvě bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 12. 3. 2020. Předžalobní upomínkou ze dne 12. 3. 2020, která mu byla odeslána na poslední známou adresu s dostatečným předstihem před podáním žaloby k soudu, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. Přes tuto výzvu žalovaný na svůj dluh vůči žalobkyni nic neuhradil. 4. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že v daném případě byla mezi účastníky uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky plynu podle ust. § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně dodával žalovanému plyn do sjednaného odběrného místa a žalovanému vznikla dle této smlouvy povinnost zaplatit za realizované dodávky sjednanou cenu. Žalovaný vystavená vyúčtování neuhradil a dostal se tak do prodlení s plněním svého peněžitého dluhu. Vedle nároku na zaplacení žalované jistiny žalobkyni vznikl i nárok na zaplacení požadovaného úroku z prodlení v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v pl. znění (dále jen „o. z.“) a s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Dnem následujícím po splatnosti vystavených faktur se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné částky v celkové výši 17 888 Kč. Soud měl za prokázané také to, že smlouvou o postoupení pohledávky došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Soud tedy uzavřel, že podaná žaloba je důvodná, a proto jí výrokem I. tohoto rozsudku v plném rozsahu vyhověl. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 a § 142a o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 888 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 6. Žalobkyně ve svém návrhu požadovala přiznání náhrady nákladů řízení ve výši 8 495,60 Kč, tj. nákladů řízení vyčíslených podle ust. §§ 7 a 13 advokátního tarifu. Jelikož se v tomto případě jedná o občanské soudní řízení zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně tentýž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, kdy předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující částku 50 000 Kč, přiznal soud žalobkyni náhradu nákladů řízení dle ust. § 14b advokátního tarifu. Žalobkyně u zdejšího soudu opakovaně uplatňuje totožné nároky vůči žalovaným (např. se jedná o věc vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]). Jinak by případně mohla být hodnocena výše nákladů právního zastoupení v souvislosti s obhajováním uplatněného nároku v reakci na individuálně uplatněnou obranu žalovaného, avšak takové náklady zde vynaloženy nebyly, a proto nebyl důvod odchýlit se od aplikace ust. § 14b advokátního tarifu a soud o nákladech řízení rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 7. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o. s. ř.). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.