6 C 178/2019-108 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 15. 11. 2019 domáhá určení neplatnosti kupní smlouvy, která měla být uzavřena dne 6. 5. 2003 (správně 21. 7. 2003) mezi žalobkyní jako prodávající a žalovanými jako kupujícími (dále jen„ kupní smlouva“), a to ohledně pozemků parc. [číslo] zapsaných v katastru nemovitostí pro k. ú. a [územní celek] na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, [stát. instituce] (dále jen„ předmětné pozemky“). Žalobkyně odůvodnila žalobní návrh tím, že nikdy neměla v úmyslu prodat předmětné pozemky žalovaným a není si vědoma, že by kupní smlouvu podepsala. Pokud je na kupní smlouvě pravý podpis žalobkyně, pak žalobkyně tvrdí, že tento projev vůle učinila v omylu, že nikdy neobdržela kupní cenu, která již v době údajného uzavření kupní smlouvy byla nepřiměřeně nízká. Dále žalobkyně uvedla, že druhý žalovaný ke dni uzavření kupní smlouvy nesplňoval podmínky pro nabytí vlastnického práva k nemovitým věcem na území České republiky podle zákona č. 219/1995 Sb., devizového zákona, a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, neboť na území České republiky pobýval na základě povolení k přechodnému pobytu, nikoli pobytu trvalému. Podle žalobkyně je kupní smlouva neplatná rovněž z toho důvodu, že je neurčité ujednání o kupní ceně, když z kupní smlouvy nevyplývá, jakým podílem se budou oba žalovaní podílet na její úhradě. Dále žalobkyně poukázala na to, že z důvodu pozemkových úprav označení předmětných pozemků v návrhu na vklad vlastnického práva neodpovídá jejich označení v kupní smlouvě. 2. Návrhem ze dne 22. 11. 2019 se žalobkyně domáhala nařízení předběžného opatření, jímž by soud mimo jiné žalovaným zakázal převádět, darovat, směňovat, vkládat do obchodní společnosti, zatěžovat zástavním právem, věcným břemenem, předkupním právem či jiným právem ve prospěch třetí osoby či jakkoliv jinak disponovat s předmětnými pozemky. Usnesením Krajského soudu v [obec], pobočky v [obec], ze dne 26. 3. 2020, č. j. 72 Co 73/2020 - 82, bylo usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. změněno tak, že návrh žalobkyně na vydání předběžného opatření, kterým by žalované 1) a žalovanému 2) bylo zakázáno převádět, darovat, směňovat, vkládat do obchodních společností, zatěžovat zástavním právem, věcným břemenem, předkupním právem či jiným právem ve prospěch třetí osoby, či jakkoliv jinak disponovat s pozemky p. [číslo] nacházejícími se v [katastrální uzemí], se zamítá. 3. Žalobkyně v průběhu řízení rozšířila žalobní návrh tak, že kromě výše uvedených pozemků se domáhá určení neplatnosti kupní smlouvy i k pozemku parc. [číslo] zapsanému v katastru nemovitostí pro k. ú. a [územní celek] na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, [stát. instituce]. Usnesením Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou č. j. 6 C 178/2019-93 ze dne 14. 5. 2020 byla žalobkyní navržená změna žaloby podle § 95 o. s. ř. připuštěna. 4. Žalovaní žalobou uplatněný nárok neuznali. Nesouhlasili s tvrzením žalobkyně, že neměla v úmyslu předmětné pozemky prodat, a dále s tvrzením, že pokud kupní smlouvu podepsala, měla tak učinit v omylu. Důvodem uzavření kupní smlouvy byla situace, kdy na předmětných pozemcích (a některých jejích dalších nemovitostech) vázlo zástavní právo smluvní ve prospěch druhého žalovaného, které zajišťovalo dluh třetí osoby [jméno] [příjmení] (dále jen„ dlužnice“). Druhý žalovaný nabyl předmětnou zajištěnou pohledávku za dlužnicí postoupením od [právnická osoba] Vzhledem k tomu, že dlužnice nebyla schopna dluh vůči druhému žalovanému splácet, účastníci se dohodli na uzavření kupní smlouvy ohledně převodu předmětných pozemků. Žalobkyně projevila svou vůli prodat předmětné pozemky v kupní smlouvě, kterou vlastnoručně podepsala dne 21. 7. 2003, jak vyplývá z ověřovací doložky. Žalovaní mají za to, že projev vůle žalobkyně prodat předmětné pozemky žalovaným vyplývá z kupní smlouvy ze dne 21. 7. 2003. Skutečnost, že žalovaní uhradili kupní cenu a že žalobkyně kupní cenu přijala, pak žalobkyně výslovně stvrdila v čl. III. kupní smlouvy. Žalobkyně nikdy dříve nenamítala, že kupní cenu neobdržela. Žalovaní dále nesouhlasili s tvrzením, že druhý žalovaný měl být v době podpisu kupní smlouvy devizovým cizozemcem. Ke dni podpisu kupní smlouvy byl osobou s trvalým pobytem v České republice, což dokládá potvrzením Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 13. 2. 2020, podle něhož má povolen trvalý pobyt na území České republiky od 21. 4. 1995. Žalovaní také nesouhlasili s tvrzením, že kupní smlouva je neplatná z toho důvodu, že z ní nevyplývá, jakým dílem bude mezi žalované rozdělena kupní cena. Konečně žalovaní uvedli, že v době po uzavření kupní smlouvy došlo ke změnám v označení některých pozemků, ale jedná se o totožné pozemky, které byly předmětem řízení o povolení vkladu vlastnického práva. Z důvodu právní jistoty žalovaní namítli promlčení práva žalobkyně dovolávat se neplatnosti kupní smlouvy. Pro případ, že žalobkyně učinila jakýkoliv úkon směřující k odstoupení od kupní smlouvy, žalovaní rovněž namítli promlčení případného práva žalobkyně odstoupit od kupní smlouvy. 5. Z výpisu z katastru nemovitostí vyplývá, že předmětné pozemky jsou s právními účinky k 10. 10. 2019 evidovány v podílovém spoluvlastnictví žalovaných, přičemž každý z nich je spoluvlastníkem k podílu o velikosti id. 1/2. 6. Z kupní smlouvy ze dne 21. 7. 2003 a z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že druhému žalovanému svědčí zástavní právo k předmětným pozemkům (na základě souhlasného prohlášení o změně osoby zástavního věřitele postoupením pohledávky ze dne 11. 10. 2002), zřízené smlouvou ze dne 25. 8. 1994. Z čl. III. kupní smlouvy bylo dále zjištěno, že žalovaní jako kupující zaplatili žalobkyni jako prodávající před podpisem kupní smlouvy ujednanou kupní cenu ve výši 200 000 Kč, což prodávající potvrzuje svým vlastnoručním podpisem. 7. Z potvrzení Ministerstva vnitra o pobytu ze dne 13. 2. 2020 soud zjistil, že žalovaný má na území ČR povolený trvalý pobyt od 10. 2. 1995. V době uzavření kupní smlouvy byl tedy druhý žalovaný devizovým tuzemcem. 8. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 9. Podle § 154 odst. 1 o. s. ř. pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení. 10. V odůvodnění usnesení ze dne 3. 2. 2020, č. j. 6 C 178/2019-58, jímž bylo rozhodnuto o návrhu žalobkyně na vydání předběžného opatření, soud učinil závěr, že v daném případě je dán naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení neplatnosti kupní smlouvy. K tomuto závěru přitom procesní soud dospěl za situace, kdy předmětné pozemky byly evidovány ve výlučném vlastnictví žalobkyně. Vzhledem k tomu, že v průběhu řízení došlo k zápisu vlastnického práva žalovaných dle žalobkyní zpochybňované kupní smlouvy do katastru nemovitostí (v návaznosti na zamítnutí návrhu žalobkyně na vydání předběžného opatření), má soud za to, že v důsledku této skutečnosti naléhavý právní zájem na požadovaném určení neplatnosti kupní smlouvy nadále není dán. Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne 19. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 449/2014, uvedl:„ Jestliže však právní postavení žalobce je zpochybněno převodní smlouvou, na základě které má teprve dojít ke vkladu vlastnického práva či jiného věcného práva k nemovitosti do katastru, resp. jestliže vyslovení neplatnosti takové smlouvy, podle které dosud nebyl povolen vklad do katastru, by mohlo mít příznivý vliv na právní postavení žalobce, lze přípustnost žaloby ve smyslu § 80 o. s. ř. dovodit. Jak bylo výše uvedeno, soud zjistil, že v posuzovaném případě byl již povolen vklad vlastnického práva žalovaných do katastru nemovitostí. Přitom pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). Z těchto důvodů byla žaloba výrokem I. tohoto rozsudku zamítnuta. 11. Právní zástupce žalobkyně se k prvnímu jednání, které bylo v této věci nařízeno na den 2. 12. 2020, nedostavil. Pokud nebyl soudem vyrozuměn o odročení tohoto jednání za účelem vyhlášení rozsudku na den 14. 12. 2020, stalo se tak z toho důvodu že k jednání, na němž má soud pouze vyhlásit rozsudek, není nutné předvolávat nepřítomné účastníky ani jejich zástupce (srov. Občanský soudní řád: Praktický komentář, kol. autorů, Wolters Kluwer). 12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto výrokem II. tohoto rozsudku tak, že žalobkyně je povinna zcela nahradit náklady řízení procesně úspěšným žalovaným. Účelně vynaložené náklady spočívají v odměně za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 12. 5. 2020 a účast na jednání dne 2. 12. 2020) po 14 560 Kč (2 x 9 100 x 0,8) podle § 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu v pl. znění (dále jen „a. t.“), odměně za dva úkony právní služby (odvolání proti rozhodnutí o předběžném opat