6 C 75/2020-45 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v pl. znění (dále jen„ o. s. ř.”). 2. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 13. 12. 2019 domáhá po žalovaném zaplacení částky 7 579,80 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně uvedla, že dne 11. 5. 2016 žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] [příjmení] p.l.c. (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 7 579,80 Kč, a to převodem na bankovní účet, který žalovaný jakožto žadatel uvedl v žádosti o poskytnutí zápůjčky. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky [právnická osoba] [příjmení] p.l.c., účinné od 10. 11. 2014 (dále jen„ VOP“). Smluvní strany si dohodly, že smlouva je považována za uzavřenou okamžikem, kdy [příjmení] [příjmení] p.l.c. poskytne žalovanému zápůjčku na základě žádosti žalovaného. Zápůjčka byla žalovanému poskytnuta v den schválení poskytnutí zápůjčky. Smlouva („ Loan application“) byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře, přičemž odesláním žádosti o zápůjčku žalovaný potvrdil, že se seznámil s VOP a že s nimi v plném rozsahu souhlasí. V této žádosti žalovaný rovněž uvedl svoje rodné číslo, číslo dokladu totožnosti a číslo svého bankovního účtu. Žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit zápůjčku společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky do 10. 7. 2016. Žalovaný se dostal do prodlení se splacením zápůjčky, kterou do dne 10. 7. 2016 ani částečně nesplatil. V tento den nastala splatnost celého dluhu. Žalovaný nereagoval na výzvy právního předchůdce žalobkyně, ani na oznámení o postoupení pohledávky a na svůj dluh neuhradil ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Ke dni podání žaloby činí dluh částku 7 579,80 Kč, která představuje nevrácenou zápůjčku, a dále žalobkyně požaduje úroky z prodlení, když poplatek za poskytnutí zápůjčky žalobkyně nepožaduje. Dopisem ze dne 14. 6. 2019 žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného ke splacení celého dluhu. Žalovaný však na svůj dluh vůči žalobkyni nic nezaplatil. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 4. Soud se nejprve zabýval posouzením otázky, zda je příslušný k rozhodnutí tohoto sporu. Podle čl. 18 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech („ Brusel I bis“), smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Na případ soud aplikoval český právní řád s ohledem na čl. 6 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), neboť mezi stranami proběhla volba práva. 5. Soud zaslal žalobkyni výzvu ze dne 17. 4. 2020, aby ve stanovené lhůtě odstranila rozpor mezi žalobními tvrzeními a připojenými listinami, kdy žalobkyně uvádí, že žalovanému na účet, který uvedl v žádosti o poskytnutí zápůjčky, byla poskytnuta zápůjčka ve výši 7 579,80 Kč a že žalovaný tuto zápůjčku ani částečně nesplatil. Žalobkyně na tuto výzvu nereagovala. Soud v této věci nařídil jednání na den 16. 12. 2020, z něhož se žalobkyně omluvila. 6. Z žalobkyní předloženého formuláře„ Loan application info“ soud zjistil, že žalovaný požádal dne 11. 5. 2016 o poskytnutí částky 8 000 Kč převodem na bankovní účet č. [bankovní účet]. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně provedl dne 8. 5. 2016 v 17.40 hod. platbu ve výši 8 000 Kč na účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo]. Účet, na který byla částka 8 000 Kč vyplacena, tedy neodpovídá účtu, který žalovaný označil v žádosti o poskytnutí zápůjčky, a rovněž variabilní symbol neodpovídá referenčnímu číslu [číslo] podle žádosti o poskytnutí zápůjčky. Poskytnutí zápůjčky žalovanému soud nemá za prokázané ani z potvrzení o provedené platbě ze dne 21. 5. 2016 a ze dne 17. 6. 2016, v nichž se bankovní účet rovněž neshoduje s označeným účtem žalovaného. Poskytnutí zápůjčky soud nemá za prokázané ani z dalších provedených důkazů. Žalobkyni tím, že se nedostavila k jednání nařízenému na den 16. 12. 2020, se zbavila možnosti být poučena o své důkazní povinnosti ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. a o následcích jejího nesplnění. Soud proto dospěl k závěru, že mezi účastníky sice došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, ale žalobkyně neprokázala, že úvěr ve výši 7 579,80 Kč byl žalovanému poskytnut. Při posouzení otázky, jakou smlouvu mezi sebou účastníci uzavřeli, si nelze vystačit s tím, jak je smlouva označena, ale je třeba posoudit její obsah, z něhož je zřejmé, že předmětem smlouvy byl spotřebitelský úvěr. Žalobkyně tedy v tomto řízení uplatnila vůči žalovanému nárok na zaplacení žalované částky podle smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v pl. znění (dále jen „o. z.“) a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru účinného do 30. 11. 2016. I když se v posuzovaném případě jedná o úvěr, může žalobkyně vymáhat po žalovaném vrácení peněz jen v rozsahu, v jakém byly na základě sjednané úvěrové smlouvy skutečně čerpány. Z těchto důvodů soud dospěl k závěru, že podaná žaloba není důvodná, a proto výrokem I. tohoto rozsudku žalobu zamítl. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který byl procesně úspěšný, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.