10 C 207/2021-51 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 23. 4. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení částky 7 320 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že žalovaný evidovaný v registru silničních vozidel jako vlastník/provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], neměl v období od 14. 11. 2019 do 29. 2. 2020 sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ačkoli mu tato povinnost vyplývá z § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“). Žalobkyni tak v souladu s § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla vznikl nárok na příspěvek vypočtený jako součin počtu dní, kdy byla porušována výše uvedená povinnost a výše denní sazby podle druhu vozidla. Jelikož vozidlo nebylo pojištěno 108 dní při denní sazbě příspěvku 65 Kč, vzniklo žalobkyni právo na příspěvek ve výši 7 020 Kč a dále na poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení příspěvku a poplatku ve výši 7 320 Kč, jeho splatnost nastala 27. 10. 2020. Žalovaný však na tuto výzvu nereagoval a svůj dluh žalobkyni neuhradil, a to ani v návaznosti na předžalobní upomínku žalobkyně ze dne 29. 1. 2021. Podáním ze dne 19. 7. 2021 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět s tím, že žalovaný dne 16. 7. 2021 uhradil částku 7 320 Kč. Nadále tak v řízení uplatňovala zákonný úrok z prodlení z částky 7 320 Kč za období od 28. 10. 2020 do 16. 7. 2021, který kapitalizovala částkou ve výši 450 Kč. Žalobkyně a její právní zástupce se z jednání omluvili, souhlasili s tím, aby soud jednal v jejich nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání nedostavil, ani se neomluvil, ač k němu byl řádně a včas předvolán. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednal v jejich nepřítomnosti. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav věci. Žalovaný jako vlastník a provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], neměl od 14. 11. 2019 do 29. 2. 2020, tj. 108 dní, k tomuto vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti. Žalovaný sice v průběhu řízení tvrdil, že pojištění odpovědnosti v předmětném období k předmětnému vozidlu sjednané měl, toto své tvrzení prokazoval návrhem pojistné smlouvy [číslo] se společností [právnická osoba], [IČO] ze dne 13. 11. 2019 a poštovní poukázkou ze dne 13. 12. 2019 na částku 2 650 Kč. Avšak z žalovaným předloženého návrhu pojistné smlouvy [číslo] soud zjistil, že v případě nezaplacení prvního pojistného ve výši 2 650 Kč do 5 kalendářních dnů od data počátku pojištění (od 13. 11. 2019), není pojistitel tímto návrhem smlouvy vázán a pojištění nevznikne. Žalovaný tak měl první pojistné zaplatit nejpozději 18. 11. 2019, aby pojištění na základě návrhu pojistné smlouvy vzniklo. Pakliže tedy žalovaný k prokázání vzniku pojištění předkládal soudu poštovní poukázku až ze dne 13. 12. 2019, dospěl soud k závěru, že jí vznik pojištění na základě návrhu pojistné smlouvy prokázán nebyl, tedy žalovaný neunesl své břemeno důkazní stran vzniku pojištění. Soud proto uzavřel, že žalovaný neměl v předmětném období sjednáno pojištění odpovědnosti. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu ze dne 13. 8. 2020 k zaplacení příspěvku včetně poplatku za mimosoudní uplatnění práv na příspěvek, tj. částky 7 320 Kč, ve lhůtě 60 dnů od doručení, soud má za prokázané, že splatnost nastala nejpozději 27. 10. 2020 O zaplacení jej žalobkyně upomínala výzvou ze dne 7. 1. 2021. Žalovaný požadovaný příspěvek neuhradil ani v reakci na zaslanou předžalobní výzvu ze dne 29. 1. 2021. Provedeným řízením má soud za prokázané, že žaloba ve znění po částečném zpětvzetí je důvodná, a proto jí vyhověl, když žalovaný v rozporu se zákonem provozoval předmětné motorové vozidlo bez sjednaného pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, čímž porušil svou zákonnou povinnost (§ 1 odst. 2 z. č. 168/1999 Sb.). Podle § 4 odst. 1 a 4 z. č. 168/1999 Sb. byl proto žalovaný jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla povinen zaplatit žalobkyni příspěvek za každý den, kdy vozidlo neměl pojištěno a dále náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Výše příspěvku plyne z § 4 odst. 3 z. č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb., tedy součin 108 (počtu dní, kdy byla povinnost porušena) a 65 Kč (výše denní sazby podle druhu vozidla). Výše nákladů na uplatnění příspěvku plyne z § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Celkem tak byl žalovaný povinen žalobkyni zaplatit částku 7 320 Kč splatnou 27. 10. 2020, neboť splatnost příspěvku nastala marným uplynutím lhůty uvedené ve výzvě k zaplacení dlužného příspěvku (k tomu viz § 4 odst. 7 z. č. 168/1999 Sb.). S ohledem na zpětvzetí žaloby žalobkyní ještě před jednáním, soud řízení co do částky 7 320 Kč výrokem č. II tohoto rozsudku podle § 96 odst. 1, 2, 4 o.s.ř., bez zjišťování souhlasu žalovaného, zastavil. Po žalobkyní provedeném částečném zpětvzetí zůstal předmětem řízení toliko nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení z částky 7 320 Kč za období od 28. 10. 2020 do 16. 7. 2021, který soud považoval za důvodný. Žalovaný se totiž dostal do prodlení se zaplacením žalované částky dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) ve lhůtě splatnosti 27. 10. 2020, a tedy byl povinen zaplatit žalobkyni úroky z prodlení z této částky podle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 28. 10. 2020 do zaplacení (16. 7. 2021), kapitalizované částkou 450 Kč. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o. s. ř. a jejich náhradu přiznal ve věci úspěšné žalobkyni, která před jejím podáním žalovaného o zaplacení prostřednictvím právního zástupce písemně upomínala. Soud má s přihlédnutím k nálezům Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 988/2012, II. ÚS 736/2012 a IV. ÚS 223/2012 za to, že žalobkyni nelze na nákladech řízení přiznat jakožto účelně vynaložené náklady za právní zastoupení, když v projednávaném případě se nejednalo o úkony učiněné v reakci na individuálně uplatněnou obranu ze strany žalované, nýbrž o prosté přepsání údajů z upomínky sestavené žalobkyní do formuláře návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla mimo jiné zřízena i za účelem správy garančního fondu, zdrojem jehož tvorby jsou i příspěvky nepojištěných – vymáhání těchto příspěvků představuje činnost náležející k hlavnímu předmětu činnosti žalobkyně a právě jako takovou by ji žalobkyně měla být schopna zajišťovat vlastními silami na rozdíl od jednotlivých pojišťoven, u kterých vymáhání neuhrazeného pojistného představuje pouze nutný vedlejší produkt jejího podnikání, který nemusí být schopna zabezpečit z vlastních zdrojů. Ačkoliv tedy náklady na zastupování advokátem nejsou v projednávaném případě účelně vynaloženými, náleží právnímu zástupci žalobkyně náhrada hotových výdajů spojených s předžalobní upomínkou a návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši odpovídající paušální náhradě hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a šlo v něm o peněžité plnění nepřesahující částku 50 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží náhrada hotových výdajů stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b a. t. z tarifní hodnoty ve výši 7 867 Kč sestávající z dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., tj. náhrada, která by žalobkyni dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. náležela i v případě, že by zastoupena nebyla (k tomu srov. usnesení Krajského soudu v [obec] ze dne 19. 10. 2020, č. j. 54 Co 247/2020-12).