10 C 25/2021-40 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

Žalobkyně se po žalovaném domáhala návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 15. 10. 2020 zaplacení žalované výše uvedené částky s příslušenstvím z titulu neuhrazeného televizního poplatku za období od září 2019 do ledna 2020. Žalobkyně a její právní zástupce se z jednání omluvili, souhlasili s tím, aby soud jednal v jejich nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání nedostavil, ani se neomluvil, ač k němu byl řádně a včas předvolán. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a jednal v jejich nepřítomnosti. Na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní vyzván dopisem ze dne 23. 4. 2019 k vyplnění čestného prohlášení, zda je či není vlastníkem televizního přijímače. Žalovaný tuto svoji povinnost nesplnil, když v 30denní lhůtě čestné prohlášení nevyplnil a žalobkyně jej proto považovala za poplatníka televizního poplatku, přičemž tuto skutečnost žalovanému sdělila písemně dne 28. 8. 2019. Žalovaný měl následně povinnost hradit televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně, tuto povinnost nesplnil v září až prosinci 2019 a v lednu 2020 včetně, tj. žalobkyni dluží celkem na televizních poplatcích 675 Kč. Spolu s touto částkou se žalobkyně domáhá zaplacení kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení za dobu od 15. dne kalendářního měsíce, v němž byl žalovaný povinen poplatek zaplatit z jednotlivých částek, a to až do 15. 10. 2020, tj. ve výši 60,29 Kč. Provedeným řízením má soud za prokázané, že žaloba je důvodná, proto jí soud vyhověl, když žalovaný jako držitel televizního přijímače byl povinen podle § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. vyplnit čestné prohlášení o tom, zda je či není vlastníkem televizního přijímače. Protože tuto svoji povinnost nesplnil, když na výzvu k vyplnění čestného prohlášení nereagoval, v souladu s uvedeným ustanovením zákona se považuje za poplatníka televizního poplatku a je tak povinen platit měsíční poplatky po 135 Kč. Za období od září 2019 do ledna 2020 tak žalobkyni dluží 675 Kč, a tuto částku mu soud uložil žalobkyni zaplatit spolu s kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení z této částky od prvního dne následujícího po dni splatnosti jednotlivých částek, a to až do 15. 10. 2020 včetně podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. celkem na úroku z prodlení 60,29 Kč. Tento rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné, obsahuje odůvodnění ve zkráceném znění podle § 157 odst. 4 o. s. ř. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o. s. ř. a jejich náhradu přiznal ve věci úspěšné žalobkyni, která před podáním žaloby žalovaného k zaplacení písemně vyzývala. S přihlédnutím k nálezům Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12 ze dne 24. 7. 2013 a sp. zn . ÚS 39/13 ze dne 7. 10. 2014 a k usnesení Krajského soudu v [obec], pobočky v Jihlavě ze dne 29. 1. 2015, č. j. 54 Co 966/2014-12, soud žalobkyni nepřiznal požadovanou náhradu nákladů právního zastoupení, když tyto náklady nemá za účelně vynaložené; žalobkyni proto přiznal toliko paušální náhradu nákladů za učiněné úkony - vyhotovení a zaslání předžalobní výzvy a žaloby. S ohledem k tomu, že ze strany žalobkyně je podávána žaloba ve skutkově i právně shodných věcech - mění se jen označení žalované strany a výše žalované částky, byly tyto paušální náklady přiznány ve výši po 100 Kč podle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. ve spojení s § 1 cit. vyhlášky a § 151 odst. 3 o. s. ř. Žalovaný je současně povinen nahradit žalobkyni zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Celkově tedy přiznaná náhrada nákladů žalobkyně činí 600 Kč.