10 C 274/2021-44 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 11. 6. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení částky 9 154,19 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně žalobní návrh odůvodnila tak, že společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitelka“) uzavřela s žalovaným dne 19. 2. 2015 smlouvu o bankovních produktech a službách, ve spojení s všeobecnými obchodními podmínkami původní věřitelky, produktovými podmínkami běžného účtu a platebního styku a kontokorentního úvěru (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy se původní věřitelka zavázala žalovanému kromě jiného zřídit a vést bankovní účet č. [bankovní účet] a poskytnout mu kontokorentní úvěr [anonymizováno] až do výše 7 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal udržovat na účtu peněžní prostředky alespoň ve výši minimálního zůstatku a platit za poskytované bankovní služby poplatky. Žalovaný v rozporu se smlouvou překročil sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácel úvěr řádně a včas, žalobkyně tak 30. 9. 2019 převedla aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu ve výši 7 054,19 Kč na úvěrový účet za účelem jeho uhrazení žalovaným v pravidelných splátkách, jejichž výši i počet žalovanému písemně oznámila. Žalovaný však povinnost splácet úvěr nesplnil řádně, původní věřitelka proto celý úvěr zesplatnila ke dni 30. 1. 2020. Žalovaný tak dluží na jistině úvěru 7 054,19 Kč, na smluvních poplatcích 2 100 Kč, dále úrok ve výši 21,99 % z částky 7 054,19 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, dále úrok z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 7 054,19 Kč, za období od 30. 9. 2019 do 30. 1. 2020 kapitalizovaný částkou 611,65 Kč, dále od 29. 1. 2021 do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla původní 21. 1. 2021, postoupena na žalobkyni. 2. Žalobkyně a její právní zástupce se z jednání omluvili, souhlasili s tím, aby soud jednal v jejich nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání nedostavil, ani se neomluvil, ač k němu byla řádně a včas předvolán. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a jednal v jejich nepřítomnosti. 3. Z provedeného dokazování, a to ze smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 19. 2. 2015, všeobecných produktových podmínek, dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne 29. 12. 2015, produktových podmínek spotřebitelského kontokorentního úvěru původní věřitelky a sazebníku poplatků původní věřitelky, má soud za prokázané, že dne 19. 2. 2015 byla mezi původní věřitelkou a žalovaným uzavřena smlouva o účtu dle § 2662 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Ujednáním smluvních stran ze dne 29. 12. 2015 poté byla ujednána možnost přečerpání běžného účtu, tedy poskytnutí úvěru podle § 2395 o.z. povolením debetního zůstatku až do částky 7 000 Kč, úroková sazba činila 21,99 % p.a. Z přípisu původní věřitelky ze dne 1. 10. 2019 označeného jako zrušení povoleného limitu [anonymizováno] a převedení dluhu na úvěrový účet má soud za prokázané, že původní věřitelkou bylo zrušeno povolené přečerpání [anonymizováno] ve vztahu k žalovanému, debetní zůstatek ke dni 1. 10. 2019 činil 7 054,19 Kč, žalovaný jej měl splatit ve 12 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 588 Kč. Z tvrzení žalobce, kterému žalovaný neodporoval, jakož i z výpisu z úvěrového účtu má soud za prokázané, že žalovaný neuhradil ničeho, původní věřitelka tak oznámením ze dne 1. 2. 2020 učinila splatným zůstatek úvěru ve výši 7 054,19 Kč, a to ke dni 30. 1. 2020, dlužné měsíční poplatky za vedení úvěrového účtu a dlužné náklady upomínání měly činit 2 100 Kč. Žalobkyně výzvou ze dne 23. 2. 2021, odeslanou 24. 2. 2021, vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Žalovaný neuhradil ničeho, dostal se tak do prodlení dle § 1968 o.z. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek má soud za prokázané, že došlo k postoupení žalované pohledávky na žalobkyni dle § 1879 a násl. o.z., žalovaný byl o změně věřitele vyrozuměn. Provedeným řízením má soud za prokázané, že žaloba je důvodná, proto jí vyhověl, když žalovaný žalobkyni nesplatil poskytnutý úvěr se sjednaným úrokem ve výši 21,99 % z částky 7 054,19 Kč. V důsledku prodlení žalovaného má žalobkyně nárok též na úroky z prodlení dle § 1970 o.z., a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z částky 7 054,19 Kč, za období od 30. 9. 2019 do 30. 1. 2020 kapitalizovaný částkou 611,65 Kč, dále pak od 29. 1. 2021 do zaplacení. 4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, které soud žalobkyni přiznal ve snížené výši podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) s přihlédnutím ke skutečnosti, že žaloba byla podána na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a jedná se o zaplacení částky do 50 000 Kč. Odměna advokáta dle § 6 odst. 1 a § 14b a.t. z tarifní hodnoty ve výši 9 154,19 Kč sestává z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava, předžalobní výzva, sepis žaloby), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 5. Tento rozsudek obsahuje odůvodnění ve zkráceném znění podle § 157 odst. 4 o. s. ř.