10 C 293/2020-30 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

Žalobkyně se proti žalovanému domáhala návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 26. 8. 2020 zaplacení shora uvedené částky představující příspěvek, který jí má podle § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, zaplatit provozovatel motorového vozidla provozovaného v rozporu se zákonem bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalovaný totiž jako provozovatel osobního automobilu [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu [anonymizováno], neměl ode dne 23. 9. 2018 do dne 18. 2. 2019 k tomuto vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti. Vozidlo tak bylo 149 dní nepojištěno, čímž žalovaný porušil svou zákonnou povinnost pojistit vozidlo. Žalobkyně, jakožto příjemce příspěvku, zaslala žalovanému výzvu k jeho zaplacení. Tato výzva byla žalovanému doručena dne 28. 6. 2019, načež splatnost příspěvku nastala dne 28. 7. 2019. Žalovaný však požadovaný příspěvek neuhradil, a to ani v reakci na zaslanou předžalobní výzvu. Žalobkyně se proto se svým nárokem obrátila k soudu, kdy požadovala zaplacení příspěvku ve výši 8 085 Kč spolu s poplatkem spojeným s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, to vše spolu s úroky z prodlení v jejich zákonné výši ode dne 29. 7. 2019 do zaplacení. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním doručeným soudu z e-mailové adresy žalovaného bez uznávaného podpisu dne 1. 2. 2021 s tím, že bere na vědomí celou věc, s rozhodnutím soudu souhlasí a bude respektovat jeho následky. Žalovaný se současně omluvil z jednání ve věci. Žalobkyně a její právní zástupce se z jednání omluvili, souhlasili s tím, aby soud jednal v jejich nepřítomnosti. Soud proto s ohledem na výše uvedené postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal v nepřítomnosti účastníků. Provedeným řízením má soud za prokázané, že žaloba je důvodná, a proto jí soud vyhověl, když žalovaný v rozporu se zákonem provozoval předmětné motorové vozidlo po dobu 149 dní bez sjednaného pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, čímž porušil svou zákonnou povinnost (§ 1 odst. 2 z. č. 168/1999 Sb.). Podle § 4 odst. 1 z. č. 168/1999 Sb. je proto žalovaný jako provozovatel předmětného vozidla povinen zaplatit za každý den, kdy vozidlo neměl pojištěno, příspěvek stanovený dle vyhlášky č. 417/2017 Sb. v celkové výši 8 085 Kč. Spolu s tímto příspěvkem je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni poplatek spojený s vymáháním pohledávky ve výši 300 Kč (§ 4 odst. 4 z. č. 168/1999 Sb.) Celkem je tedy žalovaný povinen žalobkyni zaplatit částku 8 385 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením žalované částky, je zároveň povinen zaplatit žalobkyni úroky z prodlení z této částky podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 10 % ročně z částky 8 385 Kč od 29. 7. 2019 do zaplacení. Tento rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné, obsahuje odůvodnění ve zkráceném znění podle § 157 odst. 4 o. s. ř. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o. s. ř. a jejich náhradu přiznal ve věci úspěšné žalobkyni, která před jejím podáním žalovaného o zaplacení prostřednictvím právního zástupce písemně upomínala. Soud má s přihlédnutím k nálezům Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 988/2012, II. ÚS 736/2012 a IV. ÚS 223/2012 za to, že žalobkyni nelze na nákladech řízení přiznat jakožto účelně vynaložené náklady za právní zastoupení. Soud proto žalobkyni na nákladech řízení přiznal pouze náhradu soudního poplatku ve výši 400 Kč a 2 paušální náhrady po 100 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za předžalobní výzvu k zaplacení a sepis žaloby, tj. celkem 600 Kč.