10 C 303/2020-76 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 21. 12. 2020 domáhala proti žalovanému zaplacení částky 21 000 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že žalovanému na základě ústní dohody dne 19. 12. 2017 poskytla půjčku ve výši 15 000 Kč a dne 3. 12. 2018 půjčku ve výši 10 000 Kč (ve dvou platbách, a to ve výši 6 000 Kč a 4 000 Kč), obě bezhotovostně. Splatnost obou půjček byla dohodnuta nejpozději do 1 měsíce od odeslání půjček z účtu žalobkyně, tj. v případě půjčky ve výši 15 000 Kč do 18. 1. 2018 a v případě půjčky ve výši 10 000 Kč do 2. 1. 2019. Žalovaný uhradil toliko 1 500 Kč dne 22. 1. 2019 a 2 500 Kč dne 18. 4. 2019, žalobkyni tak nadále dluží částku ve výši 21 000 Kč. Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil ani přes předžalobní výzvu k zaplacení ze dne 11. 11. 2020. Žalobkyně se tak kromě žalované jistiny domáhá zákonného úroku z prodlení z částky 15 000 Kč od 20. 12. 2017 do zaplacení a z částky 6 000 Kč od 4. 12. 2018 do zaplacení. 2. Žalovaný uvedl, že si od žalobkyně půjčil pouze částku ve výši 4 000 Kč, kterou jí ve dvou splátkách vrátil. Dne 19. 12. 2017 mu částka 15 000 Kč na zakoupení kuchyně přišla od bývalé manželky, částku 6 000 Kč mu rovněž zaslala jeho bývalá manželka, aby mu pomohla se splacením hypotéky. 3. Z listin provedených k důkazu soud zjistil následující skutečnosti. Z výpisu z běžného účtu vedeného u [právnická osoba], č. [bankovní účet], s názvem A. [celé jméno žalobkyně], za období prosinec 2017 bylo zjištěno, že 19. 12. 2017 z tohoto účtu odešla platba ve výši 15 000 Kč s poznámkou„ půjčeno [příjmení]“, a dále za období prosinec 2018 bylo zjištěno, že 3. 12. 2018 z tohoto účtu odešla platba ve výši 6 000 Kč s poznámkou„ půjčka [příjmení] [variabilní symbol]“, dále z výpisu z běžného účtu vedeného u [právnická osoba], č. [bankovní účet], za období prosinec 2018 bylo zjištěno, že 4. 12. 2018 z tohoto účtu odešla platba ve výši 4 000 Kč s poznámkou„ půjčka [příjmení] [variabilní symbol]“, všechny tři platby byly poukázány na účet č. [bankovní účet]. Z výzvy k zaplacení resp. předžalobní upomínky ze dne 11. 11. 2020, včetně podací stvrzenky z 12. 11. 2020, bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k vrácení půjčky ze dne 21. 12. 2017 a 3. 12. 2018, v celkové výši 17 000 Kč, cena za odeslání poštovní zásilky byla 47 Kč. Ze sdělení [právnická osoba] a.s. bylo zjištěno, že k účtu č. [bankovní účet] vedenému na majitelku [jméno] [příjmení], [datum narození], měla 19. 12. 2017 a 3. 12. 2018 dispoziční oprávnění žalobkyně, k účtu č. [bankovní účet] vedenému na žalobkyni měla 19. 12. 2017 a 3. 12. 2018 dispoziční oprávnění pouze žalobkyně. Z přepisu údajných SMS zpráv nebylo zjištěno nic relevantního pro toto rozhodnutí, když z textu není zřejmé, zda se skutečně jedná o přepis SMS zpráv, kým a z jakého telefonního čísla, jakož ani komu a na jaké telefonní číslo tyto měly být zaslány. 4. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], která je bývalou manželkou žalovaného a dcerou žalobkyně a obecného zmocněnce žalobkyně, soud zjistil, že tato žalovanému částku 15 000 Kč nikdy neposílala, tuto poslala žalobkyně, jednalo se o peníze žalobkyně, nikoliv svědkyně. Je pravdou, že s žalobkyní bylo domluveno, že jim tuto částku půjčí na zakoupení kuchyně, na době vrácení se nedomluvili. Pokud jde o částky 6 000 Kč a 4 000 Kč, o těchto svědkyně nic nevěděla, rozhodně je žalobkyně nepůjčovala jí. Ze svého účtu žalovanému žádné peníze neposílala. 5. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav věci. Žalobkyně uzavřela s žalovaným ústní smlouvu, na základě níž mu žalobkyně půjčila částku ve výši 15 000 Kč, doba vrácení nebyla sjednána. Tvrzení žalobkyně, že tyto finanční prostředky byly poskytnuty žalobkyní, nikoliv bývalou ženou žalovaného, jak tvrdil žalovaný, má soud za prokázané ze sdělení banky ve spojení s výslechem bývalé manželky žalovaného. Byť bývalá manželka žalovaného byla vedena jako majitelka účtu, z jejího výslechu má soud za prokázané, že tato žalovanému částku ve výši 15 000 Kč nikdy neposílala, tedy logicky to musela být žalobkyně, která dne 19. 12. 2017 tuto částku z účtu s názvem A. [celé jméno žalobkyně], tedy na jméno žalobkyně, zaslala, neboť tato k němu měla v rozhodné době dispoziční oprávnění. Že se jednalo o půjčku je zřejmé jak z výslechu bývalé manželky žalovaného, tak i z poznámky uvedené k předmětné platbě. Soud si je vědom příbuzenského vztahu svědkyně [příjmení] a žalobkyně, což by mohlo do jisté míry snižovat obecnou důvěryhodnost svědkyně, avšak soud nedospěl k závěru, že by výpověď svědkyně byla v tomto konkrétním případě nevěrohodná, když tato nad rámec tvrzení žalobkyně připustila, že tato půjčka byla žalobkyní poskytnuta žalovanému a svědkyni. Za situace, kdy žalovaný sporoval i samotné poskytnutí půjčky ze strany žalobkyně, se pak žalobkyni nepodařilo prokázat tvrzení o údajně sjednané době splatnosti. Z výpovědi svědkyně [příjmení] vyplynulo, že splatnost půjčky ve výši 15 000 Kč dohodnuta nebyla. Pokud jde o půjčku ze dne 3. 12. 2018 ve výši 10 000 Kč, kterou žalobkyně měla poskytnout ve dvou platbách, a to ve výši 6 000 Kč a 4 000 Kč, žalovaný připustil, že obě částky mu byly jako půjčky poskytnuty, přičemž pouze sporoval, že by i částka 6 000 Kč pocházela od žalobkyně. Žalovaný dále namítal splacení částky 4 000 Kč, avšak to připouštěla i žalobkyně a žalobní návrh z této částečné úhrady vycházel. Závěr, že i půjčka ze dne 3. 12. 2018 byla žalovanému poskytnuta žalobkyní, má soud za prokázaný opět z výpovědi svědkyně [příjmení], která žalovanému částky 6 000 Kč a 4 000 Kč nepůjčovala, přičemž to mohla být jedině žalobkyně, která měla dispoziční oprávnění k účtu. Navíc variabilní symbol v poznámkách k odchozím platbám směřuje rovněž k tomu, že půjčky byly poskytnuty žalobkyní, když se jedná o rodné číslo žalobkyně, z poznámek je opět zřejmý i účel plateb, tj. půjčky. Ani v tomto případě žalobkyně neunesla důkazní břemeno stran jí tvrzené doby splatnosti. Žalovaný na dluh, který je předmětem žaloby, ničeho neuhradil, ačkoliv k tomu byl žalobkyní vyzván předžalobní výzvou ze dne 11. 11. 2020. 6. Provedeným řízením má soud za prokázané, že žaloba je co do jistiny a části příslušenství důvodná, proto jí vyhověl, v části příslušenství ji však zamítnul. Mezi žalobkyní a žalovaným byly uzavřeny ústní smlouvy o zápůjčce dle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), na základě níž žalobkyně žalovanému dne 19. 12. 2017 poskytla zápůjčku ve výši 15 000 Kč a dne 3. 12. 2018 zápůjčku ve výši 10 000 Kč, a to bez sjednané doby vrácení. Žalovaný nesplnil své povinnosti vyplývající z uzavřených smluv, když žalobkyni nevrátil půjčenou částku ve výši 21 000 Kč, k jejímuž vrácení jej žalobkyně vyzývala. Protože se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením, je kromě jistiny pohledávky povinen dle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. zaplatit žalobkyni i zákonné úroky z prodlení, a to z dlužné částky 15 000 Kč od 20. 12. 2018 do zaplacení a z částky 6 000 Kč od 4. 12. 2019 do zaplacení. 7. Pokud však žalobkyně žalobou požadovala úrok z prodlení z dlužné částky 15 000 Kč od 20. 12. 2017 do zaplacení a z částky 6 000 Kč od 4. 12. 2018 do zaplacení, tj. v obou případech ode dne následujícího po dni poskytnutí půjčky, byl její nárok v rozsahu uvedeném ve výroku č. II tohoto rozsudku nedůvodný. V tomto rozsahu žalovaný totiž nebyl v prodlení, za které by žalobkyni úrok z prodlení náležel, protože v uvedeném období splatnost půjček ještě nenastala. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 144 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 050 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 2 o. s. ř. v doložené výši 47 Kč za odeslání předžalobní výzvy žalovanému. 9. Pokud jde o lhůtu k plnění ukládané povinnosti, bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o.s.ř., že žalovaný má povinnost splnit do 3 dnů od právní moci rozsudku, když nebyly shledány důvody pro stanovení lhůty delší.