10 C 7/2021-26 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 17. 8. 2020 zaplacení shora uvedené částky představující příspěvek, který jí má podle § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, zaplatit provozovatel motorového vozidla provozovaného v rozporu se zákonem bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tj. žalovaná. 2. Žalobkyně a její právní zástupce se z jednání omluvili, souhlasili s tím, aby soud jednal v jejich nepřítomnosti. Žalovaná se k jednání nedostavila, z jednání se omluvila, avšak řádně nedoložila důvod, pro který žádala termín jednání odročit. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednal v jejich nepřítomnosti. 3. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav věci. Žalovaná jako provozovatel osobního automobilu [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu [anonymizováno], neměla ode dne 15. 3. 2019 do 15. 6. 2019 k tomuto vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti. Vozidlo tak bylo 93 dní nepojištěno. Žalobkyně, jakožto příjemce příspěvku, zaslala žalované výzvu k jeho zaplacení. Tato výzva byla žalované doručena dne 16. 8. 2019, načež splatnost příspěvku dovodila žalobkyně ke dni 15. 9. 2019. Žalovaná však požadovaný příspěvek neuhradila, a to ani v reakci na zaslanou předžalobní výzvu. Žalobkyně se proto se svým nárokem obrátila k soudu, kdy požadovala zaplacení příspěvku ve výši 7 998 Kč spolu s poplatkem spojeným s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, to vše spolu s úroky z prodlení v jejich zákonné výši ode dne 16. 9. 2019 do zaplacení. 4. Provedeným řízením má soud za prokázané, že žaloba je důvodná, a proto jí soud vyhověl, když žalovaná v rozporu se zákonem provozoval předmětné motorové vozidlo po dobu 93 dní bez sjednaného pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, čímž porušila svou zákonnou povinnost (§ 1 odst. 2 z. č. 168/1999 Sb.). Podle § 4 odst. 1 z. č. 168/1999 Sb. je proto žalovaná jako provozovatel předmětného vozidla povinna zaplatit za každý den, kdy vozidlo neměla pojištěno, příspěvek stanovený dle vyhlášky č. 205/1999 Sb. v celkové výši 7 998 Kč. Spolu s tímto příspěvkem je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni poplatek spojený s vymáháním pohledávky ve výši 300 Kč (§ 4 odst. 4 z. č. 168/1999 Sb.) Celkem je tedy žalovaná povinna žalobkyni zaplatit částku 8 298 Kč. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení se zaplacením žalované částky, je zároveň povinna zaplatit žalobkyni úroky z prodlení z této částky podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 10 % ročně z částky 8 298 Kč od 16. 9. 2019 do zaplacení, neboť splatnost příspěvku nastala marným uplynutím lhůty uvedené ve výzvě k zaplacení dlužného příspěvku (k tomu viz § 4 odst. 7 z. č. 168/1999 Sb.). 5. Tento rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné, obsahuje odůvodnění ve zkráceném znění podle § 157 odst. 4 o. s. ř. 6. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o. s. ř. a jejich náhradu přiznal ve věci úspěšné žalobkyni, která před jejím podáním žalovaného o zaplacení prostřednictvím právního zástupce písemně upomínala. Soud má s přihlédnutím k nálezům Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 988/2012, II. ÚS 736/2012 a IV. ÚS 223/2012 za to, že žalobkyni nelze na nákladech řízení přiznat jakožto účelně vynaložené náklady za právní zastoupení, když v projednávaném případě se nejednalo o úkony učiněné v reakci na individuálně uplatněnou obranu ze strany žalovaného, nýbrž o prosté přepsání údajů z upomínky sestavené žalobkyní do formuláře návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla mimo jiné zřízena i za účelem správy garančního fondu, zdrojem jehož tvorby jsou i příspěvky nepojištěných – vymáhání těchto příspěvků představuje činnost náležející k hlavnímu předmětu činnosti žalobkyně a právě jako takovou by ji žalobkyně měla být schopna zajišťovat vlastními silami na rozdíl od jednotlivých pojišťoven, u kterých vymáhání neuhrazeného pojistného představuje pouze nutný vedlejší produkt jejího podnikání, který nemusí být schopna zabezpečit z vlastních zdrojů. Ačkoliv tedy náklady na zastupování advokátem nejsou v projednávaném případě účelně vynaloženými, náleží právnímu zástupci žalobkyně náhrada hotových výdajů spojených s předžalobní upomínkou a návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši odpovídající paušální náhradě hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a šlo v něm o peněžité plnění nepřesahující částku 50 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží náhrada hotových výdajů stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b a. t. z tarifní hodnoty ve výši 8 298 Kč sestávající z dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., tj. náhrada, která by žalobkyni dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. náležela i v případě, že by zastoupena nebyla (k tomu srov. usnesení Krajského soudu v [obec] ze dne 19. 10. 2020, č. j. 54 Co 247/2020-12).