12 C 18/2019-301 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud zrušil a vypořádal jeho podílové spoluvlastnictví se žalovaným, když uvedl, že spolu se žalovaným mají v podílovém spoluvlastnictví pozemek p.č. st. [číslo] plocha a nádvoří ve výměře 370 m2, jehož součástí je rodinný dům [adresa] (správně [adresa]), zapsaný v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] pro obec a kat. území [obec], když žalobce je vlastníkem spoluvlastnického podílu velikosti id. 5/6 a žalovaný potom je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti id. 1/6. Žalobce dále uvedl, že ve spoluvlastnictví se žalovaným dále nechce setrvávat, uvedenou nemovitost v současné době využívá zejména žalovaný, který se však o ni řádně nestará a v jeho držení momentálně naprosto chátrá. Žalobci tak není umožněno v nemovitosti se zdržovat a využívat ji i pro své potřeby. Žalobce měl a má zájem investovat do rekonstrukce, která je zcela nezbytná. V době, kdy žalovaný v nemovitosti přebýval, došlo ke znehodnocení velké části nemovitosti, když aktuálně je pro žalobce naprosto neobyvatelná. Žalovaný nehradí žádné náklady na provoz nemovitosti či opravy nutné pro zachování nemovitosti, ani se na nich nijak nepodílí. Toto jednání bylo žalovanému ze strany žalobce vytýkáno, žalobce měl zájem na tom, aby se i s ohledem na příbuzenský vztah dohodli na rekonstrukci. To ale bylo ze strany žalovaného rezolutně odmítnuto. Žalobce nabídl žalovanému dohodu pro zrušení a vypořádání spoluvlastnictví za přiměřenou náhradu pro žalovaného, což žalovaný neakceptoval. Protože předmětná nemovitost v podílovém spoluvlastnictví je rodinný dům využívaný jako chalupa, žalobce považoval za nejvhodnější způsob vypořádání spoluvlastnictví přikázáním nemovitosti do jeho výlučného vlastnictví za přiměřenou náhradu pro žalovaného. Tehdy navrhoval částku 50 000 Kč. 2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a uvedl, že nárok žalobce neuznává. Uvedl, že chalupu na pozemku p.č. st. [číslo] užívají od roku 1975, tj. přes 40 let, předtím byla nějaký čas opuštěná, když dříve byla užívána jako obydlí a kovářská dílna. Její stáří je v současné době 150 let, opravy a úpravy se dělaly v té době svépomocí za pomoci rodiny, hlavní část prací prováděl otec, když vlastnictví chalupy měl společné s matkou, přičemž usilovali o připojení přilehlé zahrady poz. p. [číslo]. V 90. letech otec přestal na chalupu jezdit, té době byly provedeny izolace parotěsnou folií na půdě a postaven dřevěný zahradnický domek na nářadí, oboje bylo provedeno firmou a financováno bratrem, a to zčásti či celé. [příjmení] v té době užívala převážně matka. Po smrti otce v roce 2001 bylo ustanoveno dědickým řízením, že matce zůstala ½ chalupy a k ní ještě 1/3 ze zbylé poloviny, takže se stala vlastníkem 4/6 podílu, žalovaný i jeho bratr měli každý 1/6 z celku. Opravy se v té době opět prováděly svépomocí a rozhodovala o nich matka jako většinový vlastník. Žalobce se na opravách a údržbě chalupy nijak nepodílel, pouze ji využíval na občané přespání. Mezi 12 – 15 rokem synů žalovaného tito dobrovolně na chalupě pomáhali, žalovaný potom, pokud mu to čas dovolil, jezdil tam po rozvodu v roce 2005 za nimi. [příjmení] se spíše udržovala v chodu, než nějak zvelebovala, matka neměla možnosti ji více spravovat a nikdo ze strany žalobce neměl zájem se podílet na jejím chodu. V té době, cca rok 2006 se stala matka účastníkem dědického řízení po vzdáleném příbuzném, po kterém se stala příjemcem částky v řádech statisíců. De facto správcem veškerých prostředků z dědictví se stal bratr žalovaného a švagrová žalovaného, později bratr žalovaného a žalobce. Částky z dědictví šly přes jejich účty. Podle názoru žalovaného přesto, že finanční prostředky byly k dispozici, na opravy chalupy nešly žádné. Přestože tam měli opakované problém s vlhkostí a velmi trpěly zejména dřevěné podlahy, matka se pouze rozhodla jako většinový vlastník vyměnit dřevěné podlahy opět za nové dřevěné, což nevyřešilo nic, protože místnosti byly napadeny houbou. Neměla ani základní znalosti stavebních prací a se žalovaným se neradila, proto přišel žalovanému úsměvný argument, že ke znehodnocení a chátrání došlo díky němu. Žalovaný začal na chalupu jezdit od r. 2011, kdy začal za pomoci svých synů odstraňovat vlhkost odkopáním zeminy od zdi zadní části domu a vyřezáním vzrostlých kořenů, již dříve zpřístupnil vstup na půdu z terasy a některé její části zalil kvůli pochůznosti odlehčeným betonem, dál např. vyčistil a zprůchodnil prostor za domem, část podlahy v kamenné a cihlové části byla osazena dlažbou a opět vyměněny dřevěné desky, bylo osazeno velké okno v kamenné části kvůli prosvětlení celé místnosti, opravena kanalizační jímka a položeno nové potrubí k ní. To jsou některé z práci jím prováděné v té době, o kterých zřejmě žalobce nemá vůbec tušení, protože o chalupu nejevil zájem. Pouze projevil zájem 1 – 2 do roka tam jet, což domlouval přes matku a ze strany žalovaného nebyl problém se domluvit. V roce 2015 nastala kritická situace s vodou v dané části obce, kdy nebyla cca 2,5 roku pitná voda. Proto žalovaný po dohodě s matkou přistoupil v roce 2016 ke zhotovení vrtu na pozemku náležejícímu k chalupě, na který uvolnila peníze z dědictví, což se muselo uskutečnit z účtů žalobce. Veškeré práce se zajištěním vrtu, vykopáním, připojením na stávající řád, zprovozněním čerpadla apod. prováděl žalovaný sám s pomocí svých synů bez jakékoliv účasti žalobce nebo kohokoliv z rodiny bratra žalovaného. V současnosti je vše téměř dokončeno. V březnu 2017 byl žalovanému matkou oznámen záměr rekonstruovat chalupu bez bližších podrobností, nikoliv žalobcem. Žalovaný měl velké výhrady proti tomuto rozhodnutí, zvláště poté, co mu bylo oznámeno, že zhotovitelem bude žalobce, který nejenom že do té doby nejevil již dlouho žádný zájem o chod chalupy, ale nebyl ani vlastníkem majetkového podílu. Proto mu žalovaný sdělil, že jednat o rekonstrukci bude pouze s dalšími vlastníky, matkou a bratrem. Cca do půl roku pak matka převedla své 4/6 podílu z chalupy na bratra, který žalovanému oznámil, že je většinovým vlastníkům a ať si žalovaný vystěhuje věci. Bratr žalovaného se díky svým podnikatelským aktivitám dostal do vážných problémů a nemohou na něj být vedeny podíly v nemovitostech, takže během r. 2018 převedl mimo jiné své podíly z chalupy na žalobce. Žalovaný tak nabyl dojmu, že žalobce se svým otcem, bratrem žalovaného, mají i jiné záměry než pouhou rekonstrukci chalupy, což žalovaný po více než 40 letech, kdy tam žalovaný jezdí, neakceptuje. Dále žalovaný uvedl, že finanční prostředky a solventnost, kterou uvádí žalobce, pocházejí z dědictví matky, která se rozhodla, že s nimi v souvislosti s chalupou bude nakládat jen rodina žalobce. Žalovaný dále uvedl, že byl ochoten rekonstruovat podkroví, které má vlastní přístup a jeho užívání by současného většinového vlastníka nijak neomezovalo. Ta možnost se nabízí i s ohledem na to, že žalovaný má v pronájmu již dříve zmíněnou zahradu p. [číslo] ze které je do podkroví přes terasu přístup. Chce také nadále využívat vodu z vrtu, který se syny celý zbudoval jako zdroj pitné a užitkové vody pro zahradu. Vzhledem k tomu, že v chalupě je zavedena elektřina, voda, plyn, koupelna, WC, je obývaná, mimo zmíněné problémy s vlhkostí je relativně zdravá ke svému stáří. Proto přiměřená náhrada za 1/6 podílu na uvedené nemovitosti neodpovídá 50 000 Kč navržených žalobcem. Žalovaný vzhledem k uvedeným skutečnostem s vyvlastněním svého podílu zásadně nesouhlasil a pro případ zrušení spoluvlastnického podílu navrhoval náhradu za 1/6 podíl z předmětné nemovitosti odvozenou z obvyklé ceny v této oblasti ve výši 120 000 Kč a převod vlastnictví vrtu na pitnou vodu formou věcného břemene na část pozemku [číslo]. 3. Žalobce zareagoval replikou a uvedl, že dle jeho názoru z obsahu vyjádření žalovaného je zcela zřejmé, že je vyloučena dohoda ohledně vypořádání nemovitých věcí, kdy je nadto zřejmé, že žalobci je znemožněno nemovité věci užívat. Vzhledem ke konstatování žalovaného o výši náhrady za jeho podíl, žalobce nechal vypracovat znalecký posudek ze dne [datum], z něhož vyplývá, že „ objekt není v dobrém technickém stavu a vyžaduje poměrně rozsáhlou rekonstrukci“ a dále„ stáří domu je dle sdělení vlastníka 162 roků, delší dobu chybí údržba. Technický stav je podprůměrný, nutná rekonstrukce“. Pokud tedy žalovaný tvrdil, že nemovitost zveleboval a staral se o ni, potom se taková jeho péče reálně na stavu, potažmo hodnotě nemovitosti nijak neprojevila. Znalkyně [titul]. [příjmení] stanovila obvyklou cenu celé nemovitosti na částku 360 000 Kč. Žalobce tak v reakci na právě uvedené zvýšil nabídku žalovanému na vyplacení jeho spoluvlastnického podílu na částku 60 000 Kč. 4. V průběhu řízení potom žalobce i nadále nabízel žalovanému v rámci smírného vyřešení sporu náhradu za jeho spoluvlastnický podílu ve výši 75 000 Kč a posléze ve výši 80 000 Kč s výplatou do tří dnů od právní moci rozhodnutí soudu. 5. Žalovaný potom i přes uvedenou snahu žalobce a znalecký posudek