12 C 234/2021-23 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

Žalobkyně se svojí žalobou ze dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka]. Žalobkyně uvedla, že se žalovaná stala držitelkou televizního přijímače, čímž jí ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník TV poplatku do příslušné evidence, což žalovaná splnila dne [datum]. Současně jí vznikla povinnost platit televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaná své povinnosti nedostála v měsících říjen až prosinec 2019 včetně a leden až červen 2020 včetně v částce 9x [částka]. Žalobkyně se potom úhrady dlužných televizních poplatků a úroků z prodlení za uvedená období domáhala s odkazem na § 10 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích v pl. zn., když zákonný úrok z prodlení kapitalizovala, a to od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne vyhotovení žaloby, tedy k [datum]. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Soud ve věci vydal dne 21. 5. 2021 elektronický platební rozkaz č.j. EPR 93535/2021-5, který následně usnesením ze dne 28. 6. 2021 č.j. EPR 93535/2021-8 zrušil, protože se ho žalované nepodařilo doručit do vlastních rukou. Usnesením ze dne 30. 7. 2021 č.j. 12 C 234/2021-20 potom soud uložil žalované povinnost písemně se k podané žalobě ve stanovené lhůtě vyjádřit. Žalovaná tuto povinnost nesplnila. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, proto usnesením ze dne 21. 9. 2021 č.j. 12 C 234/2021-21 vyzval účastnice k vyjádření souhlasu s rozhodnutím této věci bez nařízení jednání, přičemž jim poskytl poučení dle ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. a současně také stanovil lhůtu, ve které tak mají učinit. Žalobkyně ani žalovaná se potom ve stanovené lhůtě nevyjádřily. Soud tedy má za to, že žalobkyně i žalovaná se zamýšleným postupem soudu souhlasily, a proto v této věci dále postupoval dle ust. § 115a o. s. ř. Z listin předložených žalobkyní, a to z upomínek zaslané žalované oddělením [jméno] České pošty, s.p., ze dne [datum], [datum], [datum], dodejek České pošty, s.p., k těmto upomínkám, [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno], vždy s [variabilní symbol], z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatníka ze dne [datum], soud zjistil a má za prokázané, že žalovaná přihlásila televizní přijímač v dubnu 2013, číslo [anonymizováno] [číslo], na adrese [adresa žalované]. Dále má soud za prokázané z tvrzení žalobkyně, jakož i upomínek oddělení [jméno] České pošty, s.p., ze dne [datum], [datum] a [datum], že žalovaná neuhradila žalobkyni televizní poplatek za 9 měsíců vždy ve výši [částka], tedy celkem částku [částka], když tyto upomínky byly žalované vždy doručeny uložením a následným vhozením do schránky na adrese uvedené v záhlaví tohoto rozhodnutí, přičemž konkrétně se jednalo o neuhrazené televizní poplatky za měsíce říjen až prosinec 2019 včetně a leden až červen 2020 včetně. Žalovaná tak doposud žalobkyni dluží na nezaplacených televizních poplatcích částku [částka], přičemž žalovaná proti žalobě a nároku žalobkyně v ní uplatněném nevznesla žádných námitek. Z postoje žalované tak lze učinit závěr, že žalovaná si svého závazku vůči žalobkyni je vědoma a tento včetně jeho výše nerozporuje. Soud tak uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni dlužné televizní poplatky, a to s odkazem na ust. § 7 odst. 2 a § 10 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích v pl. zn. A protože je žalovaná s úhradou televizních poplatků žalobkyni v prodlení, soud jí uložil rovněž povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení s odkazem na ust. § 1970 o.z. a nař. vl. č. 351/2013 Sb. v pl. zn., a to za období, za které žalobkyně zákonný úrok z prodlení požadovala, tedy za období od 1. dne prodlení s každou jednotlivou platbou TV poplatku do [datum], který žalobkyně kapitalizovala a požadovala v částce [částka]. Žalobkyně potom úrok z prodlení za další období z dlužných TV poplatků nenárokovala. Protože jde o rozhodnutí, kterým se řízení před soudem končí, rozhodoval soud i o nákladech řízení (§ 151 odst. 1 o.s.ř.) a rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého soud účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V této věci byla plně úspěšná žalobkyně, která byla v řízení před soudem zastoupena advokátem. Náklady řízení žalobkyně tedy tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], odměna advokáta ve výši [částka] za 2 úkony právní služby po [částka] z puncta [částka] dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/96 Sb. advokátní tarif v pl. zn., hotové výdaje advokáta ve výši [částka] dle § 14b odst. 5 cit. vyhl. (2x režijní paušál po [částka] za 2 úkony právní služby – příprava a převzetí zastoupení a sepis žaloby na ustáleném vzoru) a 21 % DPH z odměny náhrady hotových výdajů ve výši [částka] Náklady řízení žalobkyně tak celkem činí částku [částka] a k úhradě této částky soud také žalovanou zavázal, přičemž stanovil současně lhůtu splatnosti a platební místo.