13 C 178/2021-37 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 10 332 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba], [IČO] („ dále jen původní věřitelka“) smlouvu o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky smlouvy o úvěru. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek [webová adresa], kde žalovaný vyplnil registrační údaje, včetně čísla občanského průkazu a jeho kopie, v rámci dokončení žádosti provedl k prokázání jeho totožnosti tzv. verifikační platbu, kterou odeslal z osobního bankovního účtu vedeného na jeho jméno. Na základě těchto informací původní věřitelka zahájila schvalovací proces, při kterém prověřila schopnost žalovaného úvěr splatit. Na základě takto uzavřené smlouvy o úvěru poskytla původní věřitelka žalovanému částku 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku původní věřitelce vrátit nejpozději do [datum], uvedenou povinnost však nesplnil řádně a včas, takže mu vznikla povinnost uhradit sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila původní věřitelka pohledávku za žalovaným na žalobkyni, žalovaný byl o změně osoby věřitele písemně vyrozuměn, na svůj dluh však neuhradil ničeho. Žalobkyně se domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 7 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 3 339 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení za období od [datum] do [datum] a nákladů na upomínání ve výši 50 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (na výzvu soudu k vyjádření k soudem zamýšleného rozhodnutí věci bez nařízení jednání s doložkou podle § 101 odst. 4 o.s.ř. se žalovaný nevyjádřil a žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas). Soud proto postupoval podle § 115a o.s.ř. a na základě listin založených ve spisu (smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum], obchodní podmínky [právnická osoba], výpis z účtu č. [bankovní účet], přehled úvěrové smlouvy, dohoda o postoupení pohledávek ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], předžalobní upomínka ze dne [datum]) dospěl k následujícímu skutkovému stavu. 4. Původní věřitelka uzavřela s žalovaným dne [datum] prostředky komunikace na dálku smlouvu o úvěru, na základě které mu poskytla bezhotovostním převodem částku 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal peníze vrátit jednorázově nejpozději do [datum]. Mezi stranami byla ujednána smluvní pokuta pro případ prodlení s úhradou dlužné částky. Žalovaný svému závazku nedostál a na svém dluhu původní věřitelce ničeho neuhradil. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován, když byl současně vyzván k úhradě svého dluhu. Předmětná pohledávka sestává z dlužné jistiny ve výši 7 000 Kč, zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 890,05 Kč, smluvní pokuty ve výši 3 332 Kč a nákladů na upomínání ve výši 50 Kč. Žalovaný i přes opakované upomínání na svém dluhu ničeho neuhradil. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 7. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 8. Podle § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném, ke dni uzavření úvěrové smlouvy, uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. 9. Podle § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. 10. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi původní věřitelkou a žalovaným byla platně sjednána úvěrová smlouva (žalovaný poskytl původní věřitelce své osobní údaje, včetně rodného čísla, ověřovací poplatek 1 Kč byla původní věřitelce zaslán z bankovní účtu vedeného na jméno žalovaného). Původní věřitelka splnila své povinnosti z této smlouvy, když žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet. Žalovaný se je zavázal jednorázově vrátit nejpozději do [datum], to však nesplnil a původní věřitelce neuhradil ničeho. K uvedenému dni se tak dostal ve smyslu § 1968 občanského zákoníku do prodlení s plněním svého dluhu. Tím kromě nároku na úhradu úroků z prodlení ve smyslu § 1970 občanského zákoníku vzniklo původní věřitelce právo požadovat také smluvní pokutu, která mezi stranami byla ve smlouvě (strana [anonymizováno] odstavec [anonymizováno] smlouvy) platně sjednána v souladu s § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. Původní věřitelka tuto pohledávku za žalovaným platně postoupila na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni částku 7 000 Kč (dlužná jistina) spolu s úrokem z prodlení z dlužné jistiny za období od [datum] (den následující po splatnosti úvěru) do [datum] (rozhodné datum dle smlouvy o postoupení pohledávek) v kapitalizované výši 890,05 Kč a dále v zákonné výši od [datum] do zaplacení, částku 50 Kč představující náklady za upomínku dle úvěrové smlouvy (strana [anonymizováno] odstavec [anonymizováno] smlouvy) a částku 3 332 Kč jako smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny 7 000 Kč od [datum] do [datum]. 11. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy přiznal zcela procesně úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému. Náklady řízení ve výši 2 071 Kč představují zaplacený soudní poplatek ve výši celkem 800 Kč a náklady právního zastoupení v celkové částce 1 271 Kč, sestávající z mimosmluvní odměny ve výši 750 Kč podle § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za dva a půl úkonů právní služby à 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní upomínka), z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu za tři úkony právní služby à 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní upomínka) a z částky 221 Kč jako náhrady daně z přidané hodnoty v souladu s ustanovením § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. Soud rozhodl o nákladech řízení ve snížené výši podle § 14b advokátního tarifu, žalobkyně tento postup navrhla. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. 12. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř., uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.