6 C 173/2020-37 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 15. 7. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 757 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 886,62 Kč, s úrokem ve výši 14,2 % ročně z částky 5 485,06 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 482,80 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 485,06 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že žalovaný uzavřel dne 7. 7. 2016 s právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba], smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě žalovaný téhož dne v hotovosti převzal částku 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit půjčenou částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 8 557 Kč. Žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku ve výši 28 557 Kč zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně v 60 týdenních splátkách po 476 Kč. Již ze smluvního ujednání vyplývá, že nejpozději měla být celková dlužná částka vrácena dne 31. 8. 2017. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, přičemž poslední splátku uhradil dne 22. 2. 2019 Celkem bylo žalovaným do postoupení pohledávky uhrazeno 21 800 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 6 757 Kč (tato částka sestává z dlužné jistiny ve výši 5 485,06 Kč a dlužného poplatku ve výši 1 271,94 Kč) a dále úroky a zákonné úroky z prodlení. Dopisem ze dne 20. 1. 2020 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni. Žalovaný dále na tento dluh již nic nezaplatil, ačkoliv byl k tomu vyzván předžalobní upomínkou ze dne 23. 4. 2020. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud dospěl k závěru, že v této věci jsou splněny podmínky ust. § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. Soud zjistil z listin předložených žalobkyní, a to ze Smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 7. 7. 2016, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému částku 20 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit půjčenou částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 8 557 Kč, tj. celkem částku 28 557 Kč v 60 týdenních splátkách. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce (dále jen„ smluvní podmínky“). V čl. 4 smluvních podmínek bylo sjednáno, že v případě sjednání úhrady dlužné částky v 60 splátkách, činí výše výpůjční úrokové sazby 14,67 % ročně. Podle čl. 12 smluvních podmínek pro případ, že žalovaný nesplní povinnost včas uhradit některou ze splátek, bylo sjednáno právo požadovat vyrovnání celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 má soud za prokázané postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Předžalobní výzvou ze dne 23. 4. 2020 byl žalovaný s dostatečným předstihem před podáním žaloby k soudu vyzván k zaplacení dlužné částky žalobkyni. 4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o poskytnutí půjčky ve výši 20 000 Kč se smluveným souhrnným poplatkem ve výši 8 557 Kč. Celková dlužná částka ve výši 28 557 Kč byla splatná v 60 týdenních splátkách. Žalovaný jistinu úvěru ve výši 20 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 8 557 Kč ve stanovené lhůtě splatnosti žalobkyni nezaplatil, když na tento svůj dluh vůči žalobkyni uhradil pouze částku 21 800 Kč. Žalovaný tomuto tvrzení žalobkyně nijak neodporoval. Nejpozději dne 1. 9. 2017, tj. dne následujícího po splatnosti poslední splátky se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením dlužné jistiny ve výši 5 485,06 Kč. Žalovaný dále na tento dluh žalobkyni již nic nezaplatil, přestože byl k tomu žalobkyní vyzván předžalobní výzvou ze dne 23. 4. 2020 Smlouvou o postoupení pohledávek došlo k postoupení pohledávky za žalovaným z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020. 5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně nikoliv smlouvu o zápůjčce, ale smlouvu o úvěru ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, a ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v pl. znění (dále jen„ o. z.“). Při posouzení otázky, jakou smlouvu mezi sebou uzavřeli, si nelze vystačit s tím, jak je smlouva označena, ale je třeba posoudit její obsah, z něhož je zřejmé, že předmětem smlouvy byl spotřebitelský úvěr. Na základě uzavřené smlouvy byl tedy žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč za smluvený poplatek ve výši 8 557 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně celkem částku 28 557 Kč v 60 týdenních splátkách, s jejichž zaplacením se dostal do prodlení. Žalovaný se dostal se zaplacením celé dlužné částky dnem následujícím po splatnosti poslední splátky, která byla splatná dne 31. 8. 2017. Soud měl za prokázané také to, že smlouvou o postoupení pohledávek došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Soud proto dospěl k závěru o důvodnosti podané žaloby v části žalované jistiny a souhrnného poplatku. Vedle nároku na zaplacení jistiny a souhrnného poplatku v celkové výši 6 757 Kč vznikl žalobkyni i nárok na zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 393,15 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 485,06 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to podle ust. § 1970 odst. 1 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni, kdy prodlení nastalo. Dále žalobkyni v souladu s čl. 4 smluvních podmínek vznikl nárok na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 1 886,62 Kč, vzniklého sazbou ve výši 14,2 % ročně z částky 5 485,06 Kč od 1. 9. 2017 do 20. 1. 2020, a úroku ve výši 14,2 % ročně z částky 5 485,06 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Soud proto žalobě v této části vyhověl (výrok I. tohoto rozsudku). 6. Naproti tomu výrokem II. tohoto rozsudku byla žaloba zamítnuta v části kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 89,65 Kč a úroku z prodlení, který převyšuje úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 485,06 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žalobkyně má totiž nárok na zaplacení požadovaného úroku z prodlení v sazbě, která byla platná prvního dne prodlení, nikoliv v sazbě, která by se odvíjela od data poslední úhrady žalovaného. Po provedení přepočtu požadovaného kapitalizovaného úroku z prodlení pak bylo zjištěno, že kapitalizovaný úrok z prodlení vzniklý sazbou 8,05 % ročně z částky 5 485,06 Kč od 2. 3. 2019 do 20. 1. 2020 činí částku 393,15 Kč. Výrokem II. tohoto rozsudku byla tedy žaloba zamítnuta v části kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 89,65 Kč, což odpovídá rozdílu mezi kapitalizovaným úrokem z prodlení požadovaným žalobkyní ve výši 482,80 Kč a kapitalizovaným úrokem z prodlení, k jehož zaplacení byl žalovaný zavázán výrokem I. tohoto rozsudku, a dále byla žaloba zamítnuta ohledně úroku z prodlení, který převyšoval sazbu 8,05 % ročně platnou první den prodlení, tj. ke dni 1. 9. 2017. Protože závěr o tom, že žalobkyně v části požadovaného příslušenství nemá na jeho zaplacení nárok, vyplývá z předložených listin, je podle soudu odůvodněný závěr, že žalobkyně sice splnila svoji důkazní povinnost, ale z předložených listin vyplývá, že žalobkyně na zaplacení požadovaného příslušenství (zčásti) nemá nárok, což bylo také důvodem, proč byla žaloba výrokem II. tohoto rozsudku v této části zamítnuta. Z těchto důvodů má soud za to, že byly zachovány podmínky pro rozhodnutí soudu bez nařízení jednání, neboť soud nebyl povinen žalobkyni poučovat o její povinnosti tvrzení či povinnosti důkazní. 7. Naproti tomu z předložených listin nevyplývá nárok na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 9 304,02 Kč a úroku ve výši 21 % ročně z částky 9 690 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení, pro které byla žaloba výrokem II. tohoto rozsudku zamítnuta. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada DPH 21 % ve výši 189 Kč. 9. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.