6 C 179/2020-31 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 23. 9. 2020 domáhal po žalovaném zaplacení částky 1 574 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobce uvedl, že dne 8. 12. 2019 provedl za asistence policistů převoz žalovaného do Protialkoholní záchytné stanice [obec] Náklady tohoto převozu, spočívající v náhradě za použití služebního dopravního prostředku, byly žalobcem vyúčtovány na částku 786 Kč. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky a současně mu stanovil lhůtu k zaplacení do 5. 3. 2020. Dále žalobce uvedl, že dne 6. 3. 2020 provedl za asistence policistů převoz žalovaného do Protialkoholní záchytné stanice [obec] Náklady tohoto převozu, spočívající v náhradě za použití služebního dopravního prostředku, byly žalobcem vyúčtovány na částku 788 Kč. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky a současně mu stanovil lhůtu k zaplacení do 1. 6. 2020. Přestože byl žalovaný k úhradě dlužné částky žalobci vyzván, dlužnou částku v celkové výši 1 574 Kč neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud dospěl k závěru, že v této věci jsou splněny podmínky ust. § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. Z předloženého záznamu o dopravě osoby do záchytné stanice ze dne 8. 12. 2019 a záznamu protialkoholní záchytné stanice, č. protokolu [číslo] ze dne 8. 12. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný byl v uvedeném dni za asistence policistů převezen z [obec] do Protialkoholní záchytné stanice [obec], kde mu byla dechovou zkouškou zjištěna přítomnost alkoholu v krvi v množství uvedeném v příslušném protokolu. Z vyčíslení náhrad za použití služebního vozidla bylo zjištěno, že při převozu služebním vozidlem byly žalobcem vynaloženy náklady ve výši 786 Kč. Výzvou ze dne 20. 2. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě částky 786 Kč do 5. 3. 2020. Z předloženého záznamu o dopravě osoby do záchytné stanice ze dne 5. 3. 2020 a záznamu protialkoholní záchytné stanice, č. protokolu [číslo] ze dne 6. 3. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný byl v uvedeném dni za asistence policistů převezen z [obec] do Protialkoholní záchytné stanice [obec], kde mu byla dechovou zkouškou zjištěna přítomnost alkoholu v krvi v množství uvedeném v příslušném protokolu. Z vyčíslení náhrad za použití služebního vozidla bylo zjištěno, že při převozu služebním vozidlem byly žalobcem vynaloženy náklady ve výši 788 Kč. Výzvou ze dne 18. 5. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě částky 788 Kč do 1. 6. 2020. Na základě uvedeného vzal soud skutkový stav tvrzený žalobcem v žalobě za zjištěný a za prokázaný. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobci vznikl v souladu s ust. § 24 odst. 3 zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, nárok na zaplacení nákladů na dopravu na záchytnou stanici. Dále žalobci vznikl nárok na zaplacení žalovaných úroků z prodlení, jejichž výše je stanovena v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, když dnem následujícím po uplynutí lhůty k plnění stanovené ve výzvě se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné částky (podle § 1958 odst. 2 o. z.). Dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 151 odst. 3 o. s. ř. účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku. Soud přiznal žalobci paušální náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč za tři úkony po 100 Kč (dvě výzvy a žaloba) podle § 1 a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Jelikož je žalobce podle § 11 odst. 2 zákona o soudních poplatcích od poplatkové povinnosti osvobozen, přechází povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu v částce 400 Kč na žalovaného. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).